Hovory

Materiál naší psychické energie je nezničitelný a zůstává v prostorech, kde jsme snili nebo zemřeli, míní výtvarnice a psychoterapeutka Ženatá

Hovory

Materiál naší psychické energie je nezničitelný a zůstává v prostorech, kde jsme snili nebo zemřeli, míní výtvarnice a psychoterapeutka Ženatá
Kamila Ženatá, výtvarná umělkyně

Plus

„To, co není vidět, je téma, které zviditelňuji. Pojmenovávám síly, které na nás působí, dávám jim poté nějaký tvar nebo podobu,“ popisuje svou tvůrčí práci výtvarnice a psychoterapeutka Kamila Ženatá. „Odjakživa jsem chtěla vědět, co je za vším a jaké síly tím vším hýbou – ať už v přírodě, nebo v lidské mysli,“ vysvětluje.
Petr Vizina

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Odjakživa jsem chtěla vědět, co je za vším a jaké síly tím vším hýbou, ať už je v přírodě nebo v lidské mysli, říká výtvarná umělkyně Kamila Ženatá. Ve své práci bere vážně lidské sny. A jak se dozvídám z jejího životopisu, je dokonce učitelkou šamanského snění. Vedle výtvarné práce už tři dekády pracuje s lidmi v psychoterapeutických skupinách. Je hostující členkou České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii. Co nás prozrazují sny a co prostory, ve kterých žijeme? U hovorů s výtvarnicí a psychoterapeutka Kamila Ženatá vás vítá Petr Vizina.

  • Dobrý den. Vítejte. Dobrý den. Vy sama o sobě říkáte, já to vím o výtvarném umění, že vás zajímá, co není vidět, že to je to nejzajímavější. No, lék se to spojuje s tím, že se vlastně živíte tím, že vytváříte to, co vidět je, jak se to dá spojit.

  • To je velký paradox, že? Ale právě to, že mě zajímá to, co není vidět, tak je vlastně téma toho, co já zviditelňují tak, že vlastně ta cesta od toho neviditelného k manifestovat, silnému, viditelnému, to je to, co mě nejvíc baví, protože já vlastně hledám síle, které na nás působí, nějak je pojmenovávám a pak jim dávám nějaký tvar nebo po dobu, kdy už měl vybavit jednu věc, která je pro nás příznačná, tak si vás představuji ve velkém bytě, kde jsou stěny nějakým způsobem popsány nebo výtvarně zpracovány. A vy říkáte, že to je byt, který má paměť, protože v té v tom bytě žili lidi. Je to typické pro vaši výtvarnou práci, třeba zachycování paměti?

Více z pořadu

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu