Hovory

Špičkovým reportážním fotografem se můžete stát i bez školy. Ani Koudelka ji nemá, říká fotograf Birgus

Hovory

Plus

„Autentičnost hraje ve fotce velkou roli, ale i dokumentární snímek může představovat subjektivnější pohled a může mluvit i o samotném autorovi. Moje fotografie jsou plné symbolů a nechávám na divákovi, ať si je doplňuje. Nerad říkám napřímo, o čem mé snímky jsou. Naopak, snažím se do nich dávat jemné metafory a záleží na každém, jestli je ochotný spolupracovat a schopný vyluštit, v jaké náladě a s jakými pocity jsem fotografii pořizoval,“ říká fotograf Vladimír Birgus.
Naděžda Hávová

13. května 2024, 22:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Teď je mu čerstvě 70 a má takové pracovní tempo a energii, že mu můžu jenom tiše závidět. Jeho pohled na svět a na věci utvářel pohled mnoha 1000 lidí. Umí zachytit dramatické situace s podivuhodným humorem i situace, které nabízejí nejednoznačný kontrast. A nakolik je jeho vidění dnes jiné, než bylo třeba před půl stoletím? Zeptám se ze studia ČRo Plus zdraví Naděžda Hávová.
A naším hostem je dnes fotograf a vedoucí institutu tvůrčí fotografie filozofické přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě Vladimír Birgus. Vítejte u nás. Dobrý den. Já jsem chtěla, pane profesore, nedávno vyfotit svého staršího syna mobilem. Byli jsme na výletě a on mi říkal tak to byla, mami, tvoje poslední fotka. Nesnáší focení.
Jak jste na tom vy? Já vám podobnou situaci ve vlastní rodině. Já závidím třeba Jiřímu Davidovi, kterému se podařilo obě děti fotografovat opravdu od dětství přes adolescenci až do dospělosti, tak i s určitými přestávkami. Anebo máme studentku a ťuk že leckoho z Polska, která svou dceru opravdu soustavně fotografuje od dětství až do dospělosti. Moje děti mě už dávno řekli, že o to zájem nemají.