Náš host

Josef Švajcr a Ctibor Fojtíček vyprávějí. Srpen 1968 na vlastní kůži

Náš host

Josef Švajcr a Ctibor Fojtíček vyprávějí. Srpen 1968 na vlastní kůži
Stránka pořadu
Josef Švajcr a Ctibor Fojtíček

Plzeň

V pondělí se v budově ČRo Plzeň promítal film režiséra Jiřího Mádla Vlny. Po projekci jsme divákům nabídli besedu s Josefem Švajcrem a Ctiborem Fojtíčkem, kteří prožili 21. srpen 1968 na vlastní kůži.
Iva Kokešová

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

  • Posloucháte rádio vašeho kraje? Za čtyři minuty bude čtvrt na 11. V pondělí se v budově ČRo Plzeň na náměstí Míru promítal film režiséra Jiřího Mádla vlny vyprávějící příběh redaktorům Československého rozhlasu z bouřlivého období kolem roku 968. Po projekci jsme divákům nabídli besedu s Josefem Švýcarem a Ctiborem Fojtíčkem, kteří prožili 20. srpen 1968 na vlastní kůži. Zkrácený záznam jejich vyprávění a vzpomínek uslyšíte právě teď. Tak se pojďme vrátit nejenom do toho příjemného pondělního večera, ale také do srpna 1968. Pan Josef Švajcr se narodil 17. listopadu 1944 ve Vodokrtech. Kontrolujte mě. Studoval SPŠ spojové techniky v Praze a během praxe pracoval na vysílači a rušičce v Přešticích. Vojnu absolvoval v Klatovech a od roku 1964 byl zaměstnán na vysílači Krašov. Pojďme teď úplně na vaše konkrétní vzpomínky. Vzpomeňte si na váš 21. srpen 968. Kde jste byl tu noc, kde jste byl to ráno? Co se vám teď nejvíc vybavuje po těch letech?

  • Jsme pracovali v turnusovém turnusovém službě. Přišel příkaz pana Hoffmanna, ředitele Ústřední správy spojů. Přišlo řediteli vysílače o půlnoci vypnout všechny vysílače. Takže jsme domluvené s ředitelem, který chtěl provést ten příkaz s tím, že mi okamžitě ty vysílače zase zapneme, protože jsme věděli, že bude nějaký provolání ústředního výboru lidem o okupace, která už tenkrát probíhala. Po silnici Plzeň Karlovy Vary jsme viděli, že projíždí kolony okupačních vojsk a věž Krašova, která měla tenkrát 213 m, se jim musela zdát nebo nebo museli vědět, že tam nějaký vysílač je. My jsme čekali, že tam teda někdo přijde, protože jsme teda neměli neměli ten signál a vojáci nám pomohli to. Tak jsme se snažili po tu dobu, co nebyl signál, vysílat to, co visí, ale jiné jiné televize nebo jiný vysílač, třeba severní Čechy nebo i na ilegální vysílač v Praze. Potom nám teda pomohli ti dva redaktoři z plzeňského rozhlasu až do 20., kdy jsme z obecního úřadu v Bezvěrově dostali zprávu, že se k nám chystá nebo jeden vojenský tank nebo vojenský vojenská kolona. Na ně jsme nečekali. Když jsme se před budovou a už jsme viděli, že obrněnec otočil hlaveň, projel zavřenými vraty, ozbrojil, ozbrojil strážného, přijel před budovu, nás nahnal do sklepní části vysílače a tam jsme museli čekat na to, na tu spoušť, která byla.

  • Byl to boj o holý život v tu chvíli, když se střílelo kousíček od vás.

Více z pořadu

Od nejnovějšího

Ostatní také poslouchají

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu