Chráněná krajinná oblast Šumava letos slaví 60 let a už při jejím založení bylo jasné, že podobné horské smrčiny, pralesy, slatě, rašeliniště a Karová jezera nemají v Evropě obdoby. Když byl v roce 991 založené na základech chráněné krajinné oblasti Šumava, náš největší národní park, mnozí si kladli otázku, v čem se bude park vlastně lišit od chráněné oblasti. A když se pak za 10 let poté rozhořely spory kvůli kůrovci, někteří tvrdili, že status výjimečné ochrany je celé Šumavě spíš na škodu. Jak je to s Národním parkem Šumava dnes a jaký je jeho hlavní úkol? Bude existovat i v budoucnu a jak by měla celá oblast vypadat za 50 let. O tom všem v dnešní. Na to, že přímo z nejcennějších oblastí Šumavy a s muži, kteří o ní vědí nejvíc. Přínosný poslech vám přeje Markéta Ševčíková. Na tu tak milí posluchači, my vás srdečně zdravíme z překrásné lokality. Nacházíme se v Národním parku Šumava. Jsme na Bukové Slatin. Je tady s námi ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Dobrý den. Dobrý den. Zdravím všechny. My jsme si vytyčili, pane řediteli, při dnešní prohlídce národního parku hned několik cílů, že si vysvětlíme, k čemu park slouží, jak by měl vypadat v budoucnu, jestli bude vůbec existovat v budoucnu a jaká bude jeho podoba. Ale vy jste říkal, že schválně začneme tady na Bukové slatě. Tak proč jste vybral právě toto místo? No, protože to je přesně to místo, který ukazuje, jaký je cíl národního parku. Ono to dlouho nebylo jasné u té Šumavy, protože když se vyhlásili národní parky v roce 91, teda Krkonoše jsou starší, tak jsem jasně neřeklo, k čemu úplně slouží. K. No a vlastně většinou se to interpretovalo tak, že je to taková lepších a k. O. A že se ta má pečovat o tu přírodu. A byla byla zachovaná? Je. Jenomže už v té době nebyly vyhlašovány v těch 90. letech, tak mezinárodně to bylo postavený úplně jinak. Z mezinárodního hlediska národní parky mají být divočina, aspoň na většině území mají být divočina. A v těch 90. letech se skoro u té Šumavy zdálo, že to je nemožný, aby to tak bylo. Jenomže spousta lidí to cítila jinak a spousta lidí dokonce měla i nějaký znalosti, který říkali, ano, dobře nejsou tyto souvislý pralesy, ale ty souvisely. Pralesy tady byl ještě nedávno a rašeliniště a mokřady tu byli a dávno. A ono to k divočině má strašně blízko. A já si taky myslím, že lidi jsem vlastně jezdí, protože oni cítí tu divočinu, tu pravou přírodu. A ono je to tady okolo nás vidět ten les. To není normální vysázené, ale i když je smrkové, dýchá z toho ta temnota neřízený, chaotický přírody.

Tady je to krásné zdi. No milí posluchači pro dokreslení. Samozřejmě, že máme sníh, mrzne, ale tady vidíme přesně to, co lidé na Šumavě také milují a obdivují, to je ta voda. Ten podmáčený terén. Lišejníky. Tady vidíme vřesy. Je to opravdu pohádka. Zimní Šumavu.