Velikonoce jako křesťanské svátky provází po staletí řada ne křesťanských zvyklostí. Některé jako například pomlázka či malovaná vajíčka, mají asi původ v prastarých kultech plodnosti a oproti ostatním pohanským rituálům, které je provázely, jsou poměrně nevinné. Dnes už mají povahou jen lidové zábavy. Byly však také nekřesťanské zvyklosti, které zavedly sami křesťané. A zdaleka ne vy ne, nebyly. Moje maminka vzpomínala na slavení Velikonoc ve svém dětství v malé vesnici na Českomoravské vysočině a celý pozdější život se za to styděla. Vyprávěla, jak se svými vrstevníky s řehtačkami a klapačkami kráčela v průvodu a zpívala písničku. Její slova ani nechci opakovat, protože hrubými výrazy obviňoval Židy ze zavraždění Ježíše Krista. Byl to nejspíše projev lidového antisemitismu, který nevycházel z církevního učení, i když římskokatolická církev na něm nebyla zcela bez viny. Přinejmenším tím, že nezasahovala proti kněžím, kteří jej šířily. Na oficiální úrovni, nebyl židovský původ pokřtěných překážkou zastávat vysoké hodnosti. Ostatně takový původ měl i olomoucký arcibiskup Theodor Kohn, respektovaný odborník v oblasti kanonického práva. Nicméně lidové přesvědčení, že Židé zabili Ježíše Krista, je stále v určitých kruzích rozšířené a stále jej někteří lidé zneužívají k rozdmýchávání antisemitizmu. Z hlediska faktického je přinejmenším nepřesné nikoli Židé jako národ, ale židovská velerada s anhydrit. Ježíše uznal vinným z toho, že se vydával za mesiáše či božího syna, což považovala za smrtelný zločiny. Odsoudit k smrti jej však mohl pouze římský prefekt Pilát Pontský. Ten se ovšem nejprve pokusil rozsudku vyhnout a jako přátelské gesto poslal Ježíšek Herodovy, pod jehož správu tento Galileo věc spadalo. Jenže Herodes na Ježíšovi neshledal nic, co by vyžadovalo jeho rozsudek, a proto ji vrátil Pilátovi, který musel rozhodnout. Obvinění, že se vydával za mesiáše, které mu předložili zástupci. Sám Hedrlín u jej nepřesvědčil o tom, že má být potrestán smrtí, a chtěl obviněného nechat zbičovat a propustit. Teprve argument žalobců, že on sám bude považován za nepřítele císaře, protože nepotrestal člověka, který se vydával za král, jej přiměl Ježíše odsoudit. Jinak by totiž i jemu samému hrozily soudní nepříjemnosti. Zkrátka Ježíš byl odsouzen k smrti nikoli Židy, ale Římany na základě politického a nikoli náboženského zločinu. Byl odsouzen nespravedlivě, protože nemluvil o království na tomto světě, ale o království božím, což ani Pilát nepovažoval za něco trestného. Ustoupil však nátlaku přítomného davu a po rozsudku si umyl ruce na znamení, že on na smrti nevinného nenese vinu. Tak snadno se však člověk od svých činů neočistí. Připomínám tyto známé okolnosti proto, abych ukázal, z jaké hloubky neznalosti vycházelo. Bohužel stále vychází obviňování židovského národa, z jejíž aby smrti tento křesťanský antisemitizmus napáchal v historii tolik zločinů, že se z nich církev bude muset vyznávat celá staletí. A z tohoto temného podhoubí vyrůstá i současná averze vůči Židům bez ohledu na to, v jak sofistikovaném intelektuálním hávu vystupuje.