Nová státní energetická koncepce tu měla být už roky. Ta dosluhující z roku 2015 je už zcela neaktuální a rozvoj české energetiky posledních let je tak nekoordinovaný, protože nemá zastřešující plán. Vláda Petra Fialy se proto nyní chystá novou koncepci konečně schválit. A přestože po připomínkách může ještě doznat změn, základ už je jasný. V roce 2050 nás čeká energetická budoucnost masivně postavená na jádru a obnovitelných zdrojích. Co se týče hrubé výroby elektřiny, tak to bude v podstatě půl na půl. Pokud započítáme veškeré primární zdroje energie, tak ještě bude třeba přidat ropu, ale se zemním plynem se už příliš nepočítá a s uhlím prakticky vůbec. Řečeno s Cimrmanem, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno. Co se s tím dá dělat? S podmínkami vnitrozemského Česka nic moc jiného vymyslet nelze, pokud chceme dodržet unijní klimatické cíle. Velký problém plánu ovšem spočívá v tom, jak do této budoucnosti dojít. Jeden příklad za všechny jádro energetický kolos ČEZ jistě ještě může zefektivnit provoz stávajících jaderných elektráren, ale zásadní je stavět nové. Vše by však stát věděl, co přesně chce? To se opravdu říct nedá. Nejprve roky stát připravoval soutěž na dostavbu jednoho bloku v Dukovanech. Od ledna je však vše jinak a stát potáhne čtyři bloky. Realita je přitom taková, že budeme rádi, když postavíme jeden blok. Stát navíc anoncuje čtyři, aniž by věděl, jak zaplatit alespoň jeden. S obnovitelnými zdroji je to podobné. V roce 2030 už mají zajistit 37 % hrubé výroby elektřiny, v roce 2050 dokonce polovinu. Vidíte snad okolo sebe, že by po nezvládnutém solárním boomu následoval nějaký další, tentokrát již dobře organizovaný, případně rostou na pohraničních horách již ve velkém. Větrník v farmy. Něco se jistě staví, ale pořád trend neodpovídá tomu, o čem sní. Koncepce. Možná nejzajímavější je koncepce. Tím, co v ní chybí. Jedním ze tří hlavních cílů energetiky má být udržitelnost nakládání s energií. To znamená se nejen odstřihnout co nejvíce od dodávek plynu Vladimira Putina, ale také kvůli klimatickým závazkům odejít od uhlí. Jenže pak je třeba jasně říct, co budou záložní zdroje energie, když zrovna nebude svítit sluníčko na fotovoltaiku nebo foukat o větrníků. K vyrovnávání se právě nejlépe hodí plynové a uhelné elektrárny, které ovšem nechceme. Ta debata je přitom mnohem akutnější, než se zdá. Kvůli vysokým cenám povolenek jsme doslova měsíce odstavování nejstarších uhelných elektráren a stát by měl vědět, zda si je nechá pro strýčka příhodu jako v Polsku či Německu, nebo je definitivně pohřbí. O směru české energetiky tak není pochyb. Bude jaderná a zelená, ale je třeba tímto směrem také vytyčit cestu, po které se dá jít. Tu nové energetické koncepci lze přinejlepším jen velmi mlhavě tušit.