Běloruský diktátor Lukašenko. Patrně po dohodě s kolegou diktátorem Putinem opět zesílily zásilky uprchlíků z Blízkého východu a Afriky na polskou hranici jen za posledních devět měsíců překročilo z jeho iniciativy tolik uprchlíků, kolik za celý rok 2020, co ji Tuskova vláda, ať se ještě v opozici kriticky vymezovala vůči surovému způsobu zacházení s uprchlíky, k němuž se uchylovala vláda předchozí, nakonec nepředvádí nic přesvědčivějšího a lidštějšího než její konzervativní předchůdkyně. Řekové mezitím na turecké hranici stavějí plot opatřený žiletkovým drátem. Obava z nové vlny syrských uprchlíků je na místě. Může ji vyvolat i poslední iniciativa několika evropských zemí. Česko nevyjímaje. Prý nastal čas normalizovat vztahy se syrským diktátorem Asadem. Jeden z argumentů poukazuje na to, že Asad ovládá většinu syrského území. Údajně je 100 vytvořit bezpečné zóny, kam by se měli vracet syrští uprchlíci původně prchající před jeho terorem. Podle odhadu znalců, pokud by unie měla takové iniciativě vyjít vstříc, zvedl se naopak nová uprchlická vlna mířící co nejhlouběji do Evropy. Přestupní stanicí tentokrát neposlouží Řecko, ale Kypr. Libyjské milice pověřené a placené italskou vládou, aby bránili pašování lidí z afrického severu k břehům Itálie, si souběžně při vydělávají pašováním těch, které za italské peníze naopak mají zadržovat. Kdy se nyní přidala i tuniská Národní garda, povzbuzují i evropské peníze plynoucí z nedávné dohody mezi Ursulou von der Leyenovou a tuniským diktátorem. Sejdeme lodě nakupované za obdržené peníze a mající bránit pašerákům dostat uprchlíky na druhou stranu Středozemního moře. Garda pašerákům podloudně prodává, aby pašeráci mohli pohodlněji dostávat uprchlíky do Evropy. Garda sama předstírá, že pašerákům v této nelibé činnosti brání. Občas nim lodě zadrží, zabaví a po nějakém čase jim je zas prodá. Uprchlíky uvízlé na africkém pobřeží vyvádí do libyjské pouště, ožebračené je tu nechává jejich osudu. Uprchlíci navzdory tomu všemu pronikají do Evropy její vlády zpravidla ze strachu před pokřikem pravicových extremistů raději nic nepodnikají, případně hala síni ve stejném tónu jako populističtí křiklouni. Uprchlíci nepřestali být výbušným tématem. Díky němu extremisté vyhrávají volby, naposledy nyní v Rakousku. V ní byty ale nevedou k žádnému rozuzlení otázky, jen k prohloubení pocitu beznaděje. Problém uprchlický dál jen mokvá. Má-li se podle bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho chřadnoucí evropská ekonomika vzpamatovat, musí si mimo jiné dát do pořádku svůj trh práce bez hostujících dělníků je ale nemyslitelný, tudíž bez rozumného řešení otázky uprchlické. To se zatím nachází dál než v nedohlednu.