Vlády Petra Fialy je po první polovině volebního období značně nepopulární. K důvodům patří špatná komunikace, občasné chaotické jednání při prosazování různých změn, selhání i skandály některých ministrů a samozřejmě i skutečnost, že vláda v úsilí snížit deficity státního rozpočtu prosadila nepopulární úsporná opatření. Premiér Fiala věří, že pohled veřejnosti na vládu se změní, až tato opatření zafungují. Pomoci může i zlepšené mezinárodní ekonomické prostředí. Vládní koalice by ale mohla udělat víc než jen spoléhat na růst hospodářství. V polovině svého mandátu by se mohla kupříkladu pokusit o cosi jako inventuru své dosavadní činnosti a vyvodit z ní změny. Tou nejvíce žádoucí je změna ve stylu vládnutí. Malá popularita vlády totiž souvisí i s tím, že zatím často působila jako dosti nesourodý celek, v němž se jednotliví ministři nedrží společné komunikační strategie. Premiér i v důsledku tohoto komunikačního šumu nepůsobil v 1. 2 letech vládnutí pěti koalice jako skutečný lídr. Fialovým problémem je i jeho osobní styl, jeho rozvážnost a akademický nad let mnohem lépe fungují v zahraniční politice než té domácí. V ní je občas neviditelný, popřípadě se jeví jako slabý. Tento jeho obraz ovšem souvisí nejen s jeho vystupováním, ale také se skutečností, že zatím ignoroval slabé výkony nebo skandály některých ministrů. Premiérova pozice je samozřejmě složitá, protože nemůže ministry měnit bez souhlasu jednotlivých koaličních stran, kterých je pět. Přesto by se o to v diskusi s lídry koaličních stran měl pokusit. Vládě by mohli nalít do žil novou energii a ve veřejném mínění pomoci zejména změny v čele ministerstev spravedlnosti, zdravotnictví, financí a práce a sociálních věcí. Ministři zdravotnictví, financí a práce a sociálních věcí jsou spojeni s nepopulárními kroky vlády, které ne vždy dokázali komunikačně zvládnout. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek je zase velkou částí veřejnosti vnímán jako někdo, komu prochází kvůli jeho úzkému vztahu s Fialou nejrůznější přešlapy. Smysluplným personálním změnám ve vládě ovšem brání skutečnost, že vláda je na základě koaliční smlouvy uspořádána jako jakási konfederace ministerstev, která kontrolují jednotlivé koaliční strany, nikoliv premiér. Ne všechny koaliční strany přitom mají ve svých řadách výrazné osobnosti, které by mohly jejich současné ministry nahradit. Takové osobnosti by se ale našly v jiných stranách. Buďme konkrétní. Možná největšího odborníka na finance má pěti koalice v bývalém viceguvernérovi ČNB Luďku Niedermayerovi, který ovšem není členem ODS, která ministerstvo kontroluje, ale TOP 09. Největší odbornicí v rámci pěti koalici na téma práce a sociálních věcí je Olga Richterová z Pirátské strany, zatímco lidovec Marian Jurečka, který stojí v čele ministerstva práce a sociálních věcí, je odborníkem na zemědělství. Jinými slovy smysluplné změny ve vládě by se zřejmě neobešly bez změn dohodách o novém rozdělení ministerstev mezi jednotlivými stranami. Není to bohužel příliš reálné, protože současné rozdělení je i obrazem síly jednotlivých stran. Kdyby ovšem koalice k takové rekonstrukci sílu našla, mohl by se obraz vlády výrazně proměnit. V méně ideálním případě by ale nepochybně mohlo pomoct i nahrazení problematických ministrů jinými politiky z řad stran, která už daná ministerstva kontrolují. Bylo by to důležité symbolické gesto ukazující, že vláda chce v příštích dvou letech vládnout jinak než dosud.