Na první pohled to vypadalo jako pohádka stát škrt na zlé dotace a český rozpočet se dostane do kondice. Nejvíc chtěla vláda škrtat v dotacích na energii, mimo jiné na poplatku na obnovitelné zdroje. Ten platila každá domácnost i firma až do října loňského roku, kdy vláda vzala na sebe v rámci pomoci s drahými energiemi. Vláda ale opomněla říci, že každý škrt, co provede, musí někdo zaplatit. Národní dotace jdou z daní, takže na ně přispíváme my všichni. Když se zruší dotace a náklad se přenese na spotřebitele, aniž by ale současně došlo ke snížení daní. Dá se to interpretovat i tak, že vláda přesunem dosavadní dotací na přímý výdaj spotřebitele přesouvá daňovou zátěž a často tuto zátěž i většině zvyšuje. Platí to i pro poplatek na obnovitelné zdroje, o kterém vláda minulý týden rozhodla, že jej od příštího roku budou opět platit spotřebitelé. Připomeňme, že ještě v květnu ministr financí Zbyněk Stanjura tvrdil, že chce snížit objem dotací na obnovitelné zdroje minimálně o 14 miliard, a to tak, aby je neplatil ani stát, ani spotřebitele. Náklady měly nést výrobci tzv. zelené energie, převážně majitelé starých solárních elektráren, kterým stát vyplácí podporu, ke které se zavázal na 15 až 20 let a o které řada politiků tvrdí, že je až moc velká. To je sice pravda a kdo si vzpomíná, kterak i poslanci schvalovali, tomu dá i za pravdu. Nicméně Stanjura není první, kdo ji chtěl zredukovat neúspěšně, byť i on hlásal, že se arbitráží nebojí a je ochotný riziko sporů podstoupit. Výrobce zelené energie i jejich právní zástupce hned od počátku, co vláda přišla s plánem na škrtnutí dotací, tvrdili, že jde o protiprávní krok. Mimo jiné upozornili na to, že i oni mají závazky vůči bankám a jejich součástí je i státní podpora. K plánu na seškrtání podpory obnovitelných zdrojů se v srpnu vyjádřil i Energetický regulační úřad k připomínkám ministerstva financí v tom smyslu, že výrobci energií dosahují díky vysoké ceně energií mimořádně vysokých zisků, pouze uvedl, že pokud by mělo být zachováno osvobození zákazníků od platby příspěvku na OZE, potom musí stát poskytnout dotaci v plné výši a že konsolidace rozpočtu nemá vliv na platné smlouvy. A tak nakonec vláda rozhodla, že část poplatku za zelenou energii vrátí na vrub peněženek spotřebitelů. Ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela dokonce připustil, že zdražení energie poté, co se do účtů vrátí poplatek na obnovitelné zdroje, může být plošné a v horším scénáři si domácnosti dokonce připlatí víc, než byla úroveň cenových stropů. Výsledkem politiky škrtů v dotacích jsou tak viditelně dvě velké chyby a jeden nechtěný úspěch. Za prvé vláda opět ukázala, že právní závazky ochotna dodržet. Ten ve chvíli, kdy má nůž pod krkem. Na rozdíl od podpory stavebního spoření je i v případě zelené energie zřejmě měla, což je špatná zpráva pro spotřebitele, protože ti vždy tahají za slabší konec, snad s výjimkou předvolebního období. Za druhé vláda opět zbytečně slibovala, zbytečně, protože kabinet Petra Fialy ve skutečnosti nedělá víc chyb, než by dělala za současné situace jiná vláda. Bohužel očekávání, která pravidelně vyvolává, nemůže naplnit a prohrává tím na plné čáře. A nakonec za třetí tu přece jen jedna pozitivní zpráva je, byť trochu nezamýšlená. Pokud se vláda na jaře chlubila, že zastropováním cen energie i dotací zelené složky snížila inflaci, teď k jejímu zpomalení neplánovaně přispěje znovu, a to poklesem spotřeby.

Což je důležitá věc, i když ji doopravdy ocení jen málokdo. Pohádky kdysi vznikly jako příběhy s ponaučením. Pohádka o dotacích ale nabízí víc poučení, než by kdokoliv chtěl.