Vzpomínky na první období Donalda Trumpa v Bílém domě ještě dnes straší ve spánku většinu evropských politiků. I proto se jeho možného návratu nejen bojí, ale daleko důkladněji se na něj připravují. V Bruselu se za zavřenými dveřmi konají intenzivní porady o tom, co a jak, pokud po případném vítězství nepředvídatelný Trump naplňovat vůči Evropě to, čím před volbami vyhrožuje? Na prvním místě jsou samozřejmě bezpečnostní starosti. Trump se netají obdivem k Vladimiru Putinovi, svým pohrdáním vůči prezidentovi Zelenskému. Nejednou se nechal slyšet, že by ukrajinskou válku ukončil během jednoho dne, a to ještě před oficiálním nástupem do funkce. Co by udělal? Snažil by se Ukrajince přimět k míru za ruských podmínek a jak by na to reagovala Ukrajinu a její evropští spojenci? Je možné si vůbec představit, že by Ukrajina nepřijala americké podmínky a pokračovala v boji, opírajíce se pouze o Evropany? Samozřejmě to bezprostředně souvisí s bezpečností vazbou mezi Amerikou a Evropou, se Severoatlantickou aliancí a americkým jaderným deštníkem. Bude si na ni Evropa moct ještě spolehnout? A za jakých okolností? Neblíží se zlomový moment v poválečné historii Evropy a světa? Bude mít v případě Trumpova vítězství Putin opravdu důvod k radosti. Druhou starostí je pak ekonomika. Zatímco Amerika roste, Evropa chřadne. Pokud by Trump zavedl 20 procentní cla na veškeré evropské dovozy, jak vyhrožuje, znamenalo by to pro země EU a zejména ty průmyslové jako Německo nebo Česko obrovskou ránu. Těžko si představit, že by při skladbě vzájemného obchodu dokázala unie vymyslet stejně citelná odvetná opatření. Obchodní válka by vzájemnými vztahy fatálně otřásla. Evropa si prostě většinově nepřeje, aby největší světovou velmoc řídil člověk, který se neovládá, lže, neřídí se zásadami, pohrdá demokratickými hodnotami. Pro evropský mainstream je těžké si představit, že se Spojené státy od Evropy odkloní. Ale ani oni vesměs nestojí o spojenectví s politikem, který nectí vládu práva. Trumpovo vítězství naopak už předem oslavuje Viktor Orbán, který dovedl jednu ze zemí unie už mimo demokracii. Demagogové a populisté, kteří posilují napříč evropským kontinentem, by v Trumpově výhře nutně viděli inspiraci a návod, jak se a ty demokratovi může díky demokracii podařit dosáhnout nejvyšších met a demokracii z těchto výšin zásadně ohrozit. V dějinách by to nebylo poprvé. Stávající EU je tedy většinově pro Kamalou Harrisovou, která zdaleka nepředstavuje taková rizika. Bude dál podporovat Ukrajinu proti Rusku a ctít spojenecké závazky v rámci NATO. Jak však ukazuje už vládnutí Joea Bidena, ani od ní by Evropa neměla čekat nějaké speciální ohledy. Starý kontinent prostě Spojené státy zajímá stále méně. Nepatří mezi jejich priority. Pokud má v dnešním stále surovějším světě obstát, musí se zcela postavit na vlastní nohy nejen ekonomicky, ale i bezpečnosti a politicky. To znamená vsadit na vlastní, hlubší a účinnější integraci tak, jak to navrhují v letošních analytických zprávách bývalí italští premiéři Mario Draghi a Enrico Letta. A to bez ohledu na to, jak dopadnou americké prezidentské volby.