Jen velmi váhavě potvrdil i vlády zemí EU zavedení cel na dovoz čínských elektrických automobilů spuštěných v létě Evropskou komisí. Jejich nejednota potvrdila, že si EU vlastně není jistá, zda je správné a výhodné celní tarify zavádět. A to jak kvůli postavení zejména německých automobilek, které v Číně také vyrábějí své elektroauta, a tak kvůli širším obavám z případné obchodní války mezi Evropou a Čínou. Rozhodnutí komise by se nedočkalo posvěcení, pokud by ho zamítlo aspoň 15 členských států představujících 65 % obyvatel EU. Nakonec proti hlasovalo jenom pět zemí v čele s Německem. 10 bylo pro, ale celých 12 včetně Česka se hlasování zdrželo. Předvedli, takže jim takový postup není úplně po chuti. Přestup uvalení cen umožnili zřejmě proto, že komise přesvědčivě dokázala, že čínská vláda skutečně výrobu elektroaut dotuje a uměle tak zvýhodňuje jejich postavení na evropském trhu. Je tedy zřejmé, že unie v této věci rozdělená a že by řada vlád dala přednost smírnému řešení. Už proto se komise nepustila do tvrdé odvety jako Spojené státy nebo Kanada, které zatížily čínské dovozy 100 % Kinclem. K opatrnosti velí dilema, které není v EU až zase tak běžné. Ani evropský automobilový průmysl totiž netáhne za jeden provaz. Zatímco pro luxusnější německé značky jako Mercedes nebo BMW Děčína mimořádným odbytištěm, pro francouzské či italské mnoho neznamená. Německo se proto postavilo do čela odpůrců. Celá Francie do čela jejich příznivců. Berlín podpořili Slovensko, Slovinsko, Maďarsko a Malta. Ačkoli česká Škoda Auto sdílí nesouhlas Volkswagenu, jehož je součástí. Česká vláda se nakonec rozhodla pro abstinenci a všichni tak nějak doufají, že se Evropské komisi povede při dalším jednání s čínskou stranou najít jinou cestu. Zavést cla na dovoz aut, jejichž výroba je dotována z veřejných zdrojů, je logické a oprávněné opatření podle evropského práva i podle pravidel Světové obchodní organizace. Všichni si dobře pamatuji, jak to dopadlo, když unie takto nepostupovala ohledně solárních panelů, což byl podobný případ. Jejich výroba v Evropě prakticky skončila a Čína ovládla světový trh. Na druhé straně může spuštění cel vyvolat obchodní válku, ve které si Číňané nebudou brát servítky. Už nyní hlásí, že zkoumají, za jaké ceny jsou do Číny dováženy z EU některé potraviny jako mléčné výrobky, vepřové maso či luxusní produkty jako francouzský koňak. Ne, tváří se přitom zatím příliš agresivně. Vypadá to, že ani Číně, ani unii se do obchodní války zrovna nechce. Obě strany si uvědomují, jaké škody by napáchala. Číňané by například mohly zkomplikovat důvod z komponentů pro evropský automobilový průmysl, zejména baterií a vzácných kovů. Mohly by ohrozit výrobu dalších zařízení, třeba větrníků, které se dnes neobejdou bez součástek či surovin z Číny. Její dominantní postavení v obchodu s některými komoditami a tudíž závislost evropských podniků na ní jsou dnes bohužel skutečností, se kterou musí unie i její členské státy počítat.