Všechno právo ve světě bylo vybojováno na těch, kteří se vzpírali. Právo národa jednotlivce předpokládá nepřetržitou pohotovost. Právo není pouhým pojmem, ale živou silou, nepřetržitou prací celého národa. Všechny vymoženosti, jež historie práva může zaznamenat zrušení otroctví a nevolnictví, dosažení nejrůznějších svobod byly vydobyty bojem trvajícím i celá staletí. Nikoliv pouhý obyčej, ale oběť vytváří pouto mezi národem a jeho právem. To je citát z pětidílné knihy prof. Vladimíra Čermáka otázka demokracie. Tato slova jsou aktuální právě v dnešní době, kdy se v parlamentu těžko prosazují základní normy, jako je korespondenční volba či nezávislost veřejnoprávních médií. Pan Čermák patřil k respektované soustavě prvního Ústavního soudu, v jehož čele stál Zdeněk Kessler, synovec rektora Masarykovy univerzity Bohumil, a pak s tím a tím i IPR a synovec Karla Havlíčka Borovského. V roce 1953 byl odsouzen za své postoje k 17 letům vězení. O komunistech věděl své. Kromě těch dvou osobností tam byly mimo jiné je ještě Vladimír Klokočka, který se vrátil z emigrace, kde přednášel ústavní právo. Pavel Holländer, který byl dle ankety Hospodářských novin v roce 2007 považován za intelektuálně nejvlivnějšího českého právníka. A taky Ivana Janů a Iva Brožová, která vyhrála později spor nad prezidentem Václavem Klausem. Sám prof. Čermák, který po roce 1989 založil na Masarykově univerzitě politologii a než přišel na Ústavní soud, tam učil, byl hrdý na rozhodnutí posvětit dekret číslo osm prezidenta o konfiskaci. To vyplývalo z hodnotového přístupu, neboť kategorie odpovědnosti směřuje za hranice viny. Prosazoval i názor, že pokud chyběla vůle, snaha i ochota státu trestný čin stíhat, promlčecí lhůta neběží, a proto je možné i po 40 letech stíhat zločiny komunismu. A samozřejmě byl zastáncem rehabilitací a restitucí. Pozoruhodný byl i jeho výkon soudce 50. letech, kdy svými rozsudky se dokázal neprovinil proti svému ne zdeformovanému svědomí. V době normalizace z justice odešel, pracoval jako notář a podnikový právník. V 80. letech napsal hru hostina filozofů pro HaDivadlo. Text se stal součástí přelomové inscenace rozrazil s názvem o demokracii, z jejíchž slov tkáň přesně pojmenovala nesvobodu komunistického režimu. Až do smrti. Zemřel před 20 lety, 21. července 2004, tvrdil cituji je potřeba považovat za zcela konsekventní i legitimní, že každý demokratický politický systém, jak zdůraznil T. G. Masaryk, má nejen potřebu, ale i povinnost obrany základů, na nichž je postaven. Dodejme, musí se stále staví. Je tvrdě proti negativní destrukci a odmítání dialogu jak ve společnosti, tak ve stranách či hnutích, které činí z lidí je nástroje osobních cílů a porobí lidi zevnitř. Duch normalizace přetrvává, řekl mi Vladimír Čermák krátce před svou smrtí a dodal svět je založen na obětech, na to jsme zapomněli.