Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech obou soutěžích. Z českých zástupců slavili úspěchy dva filmy. A oba spojuje primárně to, že jsou z venkovského prostředí. Ale to není to jediné. Jsou to celovečerní debuty mladých režisérů, absolventů FAMU a oba získali uznání svých porad, řekněme pomyslné třetí místo. Těmi filmy jsou mord a od Marca domů. A jak moc je v tomto filmu označení pro zabijačku? Najde se tam každý, kdo podobné akce navštěvoval. Film vypráví o tom, jak se na jednu obyčejnou venkovskou zabijačku sjíždí celá rodina a jak to vždycky bývá, každý si řeší své problémy, i kdy společně se musí všichni soustředit na ten mord prasete. Víc jak osmdesátiletý děda s babičkou se stydí přiznat, že už se cítí příliš staří na to, aby zase vykrmovali prase pro příští rok. Řezník tají, že moc byli patrony. Dcera naznačí, že má rodinné problémy a bude chodit na terapie. A u dětí se řeší, zda mají či nemají koukat na zabití prasete atd.. Ve filmu hrají vesměs neherci nebo málo známí herci, což někteří diváci považovali za osvěžení v českém filmu. Hlavní roli ovdovělého otce svěřil režisér Adam Martinec svému otci Karlu Martincovi, který exceluje mimo jiné gangu Slavojem z prasečí krví. Ale co je důležité, český venkov m tady není zesměšňován. Český venkov je tu milován. Není to karikatura jako ve filmu kdyby radši hořelo. Není to kritika jako ve filmu hoří, má panenko. Druhý český oceněný film z venkovského prostředí má slovenský název od Marca domů a jak vznikl v české produkci? Ale je natočený ve slovenském městečku od slovenského režiséra Martina Pavla Rybky, který žije a studuje v Praze, tak i on se svým filmem vrací do svého venkovského prostředí, z kterého vyšel a které velmi dobře zná. A také on vlastně natočil příběh své rodiny. Jak ve Varech přiznal, poskládali ji ale z herců. Manželský pár mu vytvořila Zuzana Fialová a málo známý loutkový herec ze Žiliny Josefa Babky. Od Marca domů a já je období, kdy tři dospívající děti se dozví, že matka je těhotná a členové rodiny se sžívají s novou skutečností. Ukazuje také, jak fungují sourozenecké vztahy. Například když jedna sestra řeší, zda se za první vydělané peníze koupit něco praktického, nebo radši něco hezkého. A každý ze sourozenců má na její váhání jinou radu. Filmaři tak rádi točí filmy o nefunkčních rodin a že to někdy vypadá, že kolem nás normální rodiny nejsou. Z tohoto pohledu jde tento film proti proudu. Je to nenápadný film, který má v sobě jistou energii, i když plyne pomalu. A opět každý, kdo prošel normální rodinou, v tomto filmu se najde. Je dobře, že festival v Karlových Varech oba tyto filmy pro festival objevil. Je pravda, že kvičící vepřík je nápadnější a svou cestu k divákům si ve Varech našel i rychleji. Ale i soudružná nenápadná rodina nechá za sebou stopu silnější, než by se zdálo.