Ve všech možných vyhrocených situacích a krizích platí zlaté pravidlo dokud se jedná, tak se nestřílí. Takže je dobré jednat, dokud to jen trochu jde, protože když jednání zkrachují, bývá to špatně pro všechny. Nyní hnutí ANO ohlásilo, že už nebude s vládou pokračovat, cituji v jednáních strategického charakteru v hospodářské a sociální oblasti, a to ani za účasti prezidenta. Konec citátu, což je z výše uvedeného důvodu mírně řečeno chyba. Natvrdo řečeno politický přečin. Že by se muselo začít rovnou střílet, ale politický rozvrat z toho kouká. Můžeme samozřejmě připustit, že ano. S prohlášením přišlo trochu účelově proto, aby překrylo vlastně komunikační katastrofu kolem hradní schůzek o důchodové reformě. Zástupci ano, Alena Schillerová, Karel Havlíček u prezidenta nejdříve racionálně nevyloučili, že se vzhledem k demografické situaci bude muset zvyšovat věk odchodu do důchodu. Pak na ně ale nastoupil dovolenou občerstvení. Andrej Babiš zvolal nikdy a dotyční otočili o 180 stupňů. Začaly se vymlouvat, že to tak vlastně nemysleli. Trapnost všeho dovršil vystoupení poslankyně ano Balaštíkové, která přišla s tezí, že za všechno může špatná akustika na Hradě. Historka, která se zcela vyrovná parametry proslulé věty z fotbalového prostředí. Žádné prodejné holky tam nebyli a ta částka taky nesouhlasí, mohla být pro ano docela nebezpečná, protože víme, že nejhorší, co se může politikům přihodit, je to, že se stanou směšnými. A tak se jí, ano jisté, rozhodli přehlušit silnými prohlášeními. Nejdříve že už nebudou jednat o důchodech, protože vláda se prý stejně reformu udělá podle svého. A ve finále prohlásili, že už nebudou jednat s vládou vůbec o ničem strategickém. Jenže ač bylo toto prohlášení účelové, na škodách, které způsobí, se nic nemění. Existují záležitosti, na kterých by se v zemi, jež má fungovat dlouhodobě udržitelně nejen ve finančním a bezpečnostním smyslu, ale i ve smyslu předvídatelnosti chování státu vůči vlastním občanům měly shodnout všechny odpovědné politické strany. Mezi tyto záležitosti patří například zahraniční politika, strop zadlužování, obrana, infrastruktura nebo právě aktuálně řešený důchodový systém. Shody není možné dosáhnout jinak než tak, že se o ní bude trpělivě jednat ten, kdo jednat nechce, a lhostejno jakou záminkou vlastně říká, že mu je stabilita země ukradená. Podstatný je pro ně jen momentální politický zisk, což má s odpovědností společného přibližně vůbec nic. Ano, bude samozřejmě říkat, že jednání o strategických záležitostech bourá v zájmu svých voličů. Takže to vlastně myslí dobře. K tomu jeden kop kulturní odkaz. S nyní populárním seriálu Folau je scéna, kdy hrdinové stojí na kraji gigantické díry způsobené jaderným výbuchem. Na jejím místě původně stálo město a jedna z postav a vysvětlenou, co se stalo, říká všichni tady chtěli dobro, jen se poněkud lišily v názoru, jak ho dosáhnout. Lepší metaforu důvodu, proč by se měl ano k jednání o strategickém dobrou pro Česko vrátit, už asi nevymyslíme.