Pozvání do ruské propagandistické televize Rossija jedna a plánovaná cesta do Číny přišly slovenskému premiérovi Robertu Ficovi právě teď celkem vhod. Pro ruskou rétorikou a okázale vyzdvihovanou suverénní zahraniční politikou orientovanou do čtyř světových stran si Fico udržuje podporu domácích voličů, i když to Slovensko poškozuje u partnerů v EU i NATO a komplikuje česko-slovenské vztahy. Další důvod je nový pro Fica nepříjemný a televizní úsluha v Kremlu a cesta do Číny mu pomáhá přehlušit jeho podstatu. Slovenský premiér už nemá pod kontrolou celou koalici. V jednom případě se jí nepodařilo v parlamentu prosadit vládní návrh. Neměla dost hlasů. To je po roce vládnutí s výhledem do dalších tří. Vážný problém orientace zahraniční politiky, jakoby Slovensko ani nebylo členem EU a NATO. I nestabilita Ficova kabinetu jsou špatné zprávy pro vládu Petra Fialy, jejímž úkolem je pečovat o vztahy obou zemí za jakéhokoliv počasí. Ale varováním je i pro Andreje Babiše, který se za rok chystá vyhrát sněmovní volby a vládnout pravděpodobně také v koalici. Kamenem úrazu se pro premiéra Fica ukazuje spolupráce se slovenskou národní stranu Andreje Danka, jehož desetičlenný poslanecký klub je ve skutečnosti s hlukem radikálních jedinců a skupinek, které Danko před volbami nabral na kandidátku, aby se dostal do Národní rady. To se povedlo, stali se dokonce součástí vlády. Pak ale idyla skončila. Na Rakovci dodali do vlády například ministryní kultury Šimkovičovou, která je personálním řádění v kulturních institucích a celkovou nekompetentností ostudou i v očích některých voličů koalice. Do ministrů z Adámkova seskupení se veřejně obouvají i politici koaliční strany. Hlas tedy takového směru pro racionálnější voliče a neukojené mocenské ambice teď vyvedli z klubu Slovenské národní strany trojici poslanců v čele s Rudolfem. Hůl. Jakém? Ano? To je ten, kterého odmítl jmenovat ministrem životního prostředí prezidentka Zuzana Čaputová při sestavování Ficovy vlády s upozorněním, že dlouhodobě neuznává vědecký konsensus o změně klimatu. Fico tehdy dodal náhradníka teď hůl, jak nabízí další podporu vládě za křeslo ministra. To Fico odmítl a pohrozil, že kdyby zahlédli jen náznak vydírání, nasadí tajnou službu. Navíc čtyři poslanci hlasu nejsou ochotní zvednout ruku pro všechno, co se v koalici upeče. A pak je tu ještě Petr Kotlár, tedy další profit a nepostradatelný poslanec Národní rady, od ledna pověření vyšetřováním dění za COVIDu, který po půl roce práce oznámil, že na Slovensku žádná pandemie nebyla. Premiér Fico mu k hrůze řady koaličních poslanců na nedávné schůzce vyjádřil plnou podporu při jeho práci. To je tedy vládní nejistá koalice, která od nástupu k moci podrývá pilíři demokratického Slovenska a otáčí jeho zahraniční politiku na východ. Co s tím má společného Andrej Babiš? Pro favorita příštích sněmovních voleb může být poučné, že Robert Fico si řekl o budoucího koaličního partnera, s nímž se nedá vládnout, už radikální prokremelskou kampaní plnou nepravd a konspirací. Samozřejmě platí, že koalice se sestavují až po volbách, ale už s kampaní se rýsují červené linie, jejichž pozdější překročení by vypadalo jako zrada na voličích.