Letošní post pandemickou válečnou inflační krize dopadá nejdrtivěji na země třetího světa, tzv. rozvojové trhy. Hlavní ranou pro země, které se krom vysoké politické nestability obvykle vyznačují také podobně nestabilní ekonomikou a měnami, je posilující dolar. Právě do nejchudších zemí se teď svou ekonomickou diplomacií po Číně opřelo i Rusko. Letošní rozbouřený rok spolu s růstem úroků na dolaru i na jiných méně rizikových měnách znamenal obří odliv investičních peněz z rozvojových trhů, což se týká akcií, měn a hlavně dluhopisů. Podle investiční banky JP Morgan letos investoři stáhli jen z dluhopisů rozvojových trhů 52 miliard dolarů. Dolar a úbytek investic nejsou jedinými problémy, kterým chudší země čelí. Jsou to logicky i zdražující potraviny a paliva. Obilí a oleje, které dostaly největší ránu ruskou agresí na Ukrajině, jsou přežití obyvatel nejchudších zemí klíčové. Posledních dnech můžeme sledovat, jaké dlouhodobé dopady to může mít. Jako by si Vladimir Putin se svým ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem sestavili seznam nejvíce ohrožených zemí. Lavrov se vydal na spanilou jízdu své ekonomické diplomacie a zahájili dost nepřekvapivě v Africe. Egypt je na ruském a ukrajinském obilí životně závislý. Africké státy trpí suchem i přerušenými dodávkami obilí a kde hrozí hlad. I proto první zastávka s nabídkou ruské přátelské pomoci mířila právě tam. Rétorika je následující nedostatek obilí a hrozbu hladomoru pro půl miliardy Afričanů způsobil západ, protože na Rusko uvalil nespravedlivé sankce. Ruská propaganda, ta, které do živého krizí vystrašené postkoloniální země mají se západem povětšinou problematické vztahy. Přitom se Rusko chová podobně jako řada populistů poslední doby. Na jedné straně současné problémy z velké části způsobilo, nyní druhou rukou nabízí lákavé řešení. Získá nové obchodní partnery, když o ty původní sankcemi přišlo. Zároveň si utuží vztahy s režimy na bázi nepřátelství vůči západu. Rusko přitom leckde navazuje na staré vazby z dob sovětské sféry vlivu. Vztahy Ugandy a Konga, které Lavrov také navštívil, se západem značně ochladly kvůli kritice porušování lidských práv. Lavrov samozřejmě zdůraznil, že jeho země není ta, která jiným říká, jak mají žít. Rusko ale není první, kdo na tyto dveře klepe. Africe se již delší dobu snaží také Čína. Ta v posledních letech aktivně skupovala dluhy zemí třetího světa, až jich podle magazínu The Economist drží celou pětinu. U novější dluhu je tato proporce dokonce výrazně vyšší a Čína je největším bilaterálním věřitelem afrických států. Chudé země si teď výhodně koupí ruskou úrodu či ropu a půjčím na to Čína. Když pak státy nebudou mít na splácení, obrátí se na tradiční věřitele z mezinárodních institucí i s prosbou o pomoc. Otázkou je, co potom, když výnos z pomoci Africe by skončil v rukou Číny, ale náklady v podobě humanitárních problémů a migrace ponese hlavně Evropa.