Nedávno jsme si opět připomínali události ze 17. listopadu 1989, které vedly ke konci komunistického režimu v tehdejším Československu. Především v Praze lidé nejen vzpomínají, ale také oslavují novou éru, kterou dal pád režimu do pohybu. O 90. letech pamětníci z řad českých elit často hovoří jako o zlatých 90. a o ztřeštěném období, v němž bylo možné vše. Výjimkou nejsou ani zmínky o euforii a nikdy nekončícím mejdanu. Novinář romského původu Patrik Banga právě do 90. let zasadil drtivou většinu děje své vzpomínkové knihy skutečná cesta ven, kterou nedávno vydal v brněnském nakladatelství Host. Jejím tématem nejsou jen devadesátky, ale také samotná Praha a Bangova perspektiva je součástí příběhů našich 90. let, který do českého hlavního proudu moc často nepronikne. Právě proto je dobré se s jeho knihou seznámit. Ta začíná během normalizace a přenáší nás na Žižkov a později kousek dál do okolí stanice IP Pavlova. Do světa, který je tak dokonalé rozprášen, že si ji dokáží vybavit už jen skuteční pamětníci. Přivádí nás takřka do centra hlavního města mezi početnou komunitu místních Romů, jejichž zajímavý mikrokosmos bank a působivě popisuje zpěv kytary, vzájemné návštěvy přátel. A městská džungle jako ideální kulisa pro svobodné řádění místních dětí. Už tady ovšem můžeme zahlédnout to, co hraje později v příběhu opravdu ústřední roli, tedy velmi přezíravý diskriminující až nepřátelský přístup veřejných institucí k lidem romského původu. A začíná to hned ve škole s podezíravým i disciplínu jít svým dohledem pedagogů a sociálních pracovnic. To skutečné peklo ale přichází až se změnou režimu, kdy se realitou pražských Romů stane každodenní násilí, diskriminace, rasismus a v některých případech i vraždy. Ulicemi se prohánějí bandy neonacistů, vyvolávají konflikty a pořádají trestné výpravy nejlepších barvách. Ovšem novinář bank a nevykresluje, aniž strážce zákona, kteří by měli nad těmito násilnými erupcemi dohlížet. Skoro stejně děsivé je i jeho svědectví o stavu českého školství a o tom, jak se zacházelo s romskými studenty. Ti byli a stále jsou posílány do zvláštních škol. Ponižování ze strany pedagogů i spolužáků, případně odstrčeni do segregovaných základek, jakou byla podle Bangy třeba žižkovská škola na Havlíčkově náměstí. Poměrně detailně a působivě zachycuje také to, jak málo byla místní romská komunita připravená na pravidla nového společenského systému především kvůli kupčení s byty a s tzv. dekrety, což byly vlastně nájemní smlouvy, které později vytvářeli nárok na odkup bytu za velmi malé peníze. Realitní makléři i jiní spekulační dobrodruzi využili zranitelného postavení Romů a jejich nevědomosti k tomu, aby ve velkém skupovali byty v samotném centru Prahy. Ty se již brzy promění ve zlatý důl a jejich cena stoupne až 400 x. Řada Romů dostane náhradou za ně nemovitosti v méně atraktivních částech ČR. Především upadající post industriální. Sever Čech zažije veliký příliv pražského romského obyvatelstva, na jehož příchod však tamější města nebyla ani trochu připravena. I v těchto podmínkách se však najdou individuální výjimky, které mají na osud mladého romského chlapce jednoznačně pozitivní vliv a které ho posouvají v cestě před. Ať už je to právnička, která mu daruje vyřazený počítač, nebo o generaci starší novinářka, která mu pomáhá etablovat se na české mediální scéně. Tato kolegyně Lenka ho ostatně naverbuje na dobrodružnou a nebezpečnou cestu na Balkán v průběhu války v Kosovu. Jejím přičiněním se banka dostane až do hlavního města Černé Hory do Podgorici. Pohled na zbídačené kosovské Romy v uprchlickém táboře kolik byl pro něj evidentně transformativním zážitkem, který obrátil jeho životní hodnoty naruby. Kniha skutečná cesta ven má sice celou řadu nedostatků a z literárního hlediska nenabízí nic mimořádného, ale v tom ani nespočívá její hlavní síla. Tu je potřeba vidět spíše ve snaze otevřít dlouho zamlčované téma odvrácené podobě pražských 90. let. Do českého intelektuálního vzpomínání na uplynulé dekády také vnáší romskou perspektivu. Bangův náhled má opravdu daleko k sentimentálnímu vzpomínání na zlaté časy, které se jen tak nevrátí. A právě proto je dobré po knize sáhnout a seznámit se s jiným pohledem na toto kanonizované období našich moderních dějin, protože jen vzpomínat nestačí.