Hovory

A studio Rubín je teď divadlo zaměřené na autorské inscenace, říká jeho umělecká šéfka Fričová

Hovory

A studio Rubín je teď divadlo zaměřené na autorské inscenace, říká jeho umělecká šéfka Fričová
Dagmar Fričová, dramaturgyně Divadla Kolonie a A studia Rubín

Plus

Když dramaturgyně Dagmar Fričová dostala nabídku, aby se zúčastnila výběrového řízení na uměleckou šéfku pražského A studia Rubín, rozhodla se, že napíše nekompromisní koncepci. Nebrala vůbec do úvahy to, co se v divadle dosud hrálo, a napsala vizi, jak by divadlo mohlo vypadat pod jejím vedením. Nazvala ji Koncepce divadla mého srdce.
Tatiana Čabáková

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Malý pražský divadelní prostor na Malé Straně za zvláštním názvem A studio Rubín vede od roku 2017 Dagmar Fryčová, tak Marie divadel na dramaturgická umělecká šéfka a autorka divadelních textů jej inscenaci je dnes tvoří základ repertoáru tohoto autorského divadla, které oslavilo už pediatr širokou svoji existenci a vydá slovně několik generací hereckých a režisérských osobností českého divadla a kabala je cesta do Rubín? Na to už za chvíli odpoví Hostka Hovorou Dagmar Fryčová. Od mikrofonu vás zdraví Tatiana Čabáková.

  • Dagmar, vítejte v hovorech. Dobrý den. Vy jste vystudovala divadelní dramaturgii na JAMU v Brně a okrem toho z těch už studovali i v Hamburgu nahoru nula firmu Zikmund, EU a tak. A měl by zajímalo, či tam byl nějaký viditelný jasný rozdíl, který by si mohly specifikovat v tom přístupu a koz a vzdělávají produkci dramaturgovi a na JAMU a Ako v Hamburgu.

  • Aha. No, myslím si, že to je asi spíše kulturně historicky daná věc, že zkrátka v německé jazykové oblasti nebo speciálně v Německu prostě to divadlo je pojímané mnohem víc jako nějaký společenský a politický nástroj a myslím si, že to je to, co asi spoustu, dejme tomu českých divadelníků a divadel nic na německém divadle taky fascinovalo nebo v něčem jako fascinuje a je to inspirativní, je ta, že to divadlo si je mnohem více vědomo, že pracuje s nějakým společenským a politickým kontextem a nebojí se vlastně předkládat na jeviště nějaká témata, která jsou velmi aktuální a vlastně spíše to bere jako svojí nějakou dejme tomu povinnost nebo něco, co musí nějak reflektovat. A toto s vámi zřejmé zarezonovalo, protože vy jako autorka textů právě nějakým způsobem reflektuje chatu, společenskou a politickou situaci v tom, co píše. Takže dá se povede, že vás ovlivnilo toto studium v Hamburgu, album, to je vaše účast? Já si myslím, že do jisté míry to rozhodnuti jít tam studovat spíše vlastně vyplynul z toho, že o něčem takovém jsem uvažovala, že mě vlastně většinou nějak ještě v té fázi toho předchozího studia zajímalo divadlo, které nějak o něčem je a promlouvá k tomu člověku, který je teď a tady a řeší nějaké konkrétní problémy. No a kdybychom měli ještě tam už - hosta, tak co to dalo konkrétně vám do té praxe v podstatě, protože vy jste teda spíš chuť se autorka. No, myslím si, že mi to dalo určitou průpravu tím, že jsme měli také nějaké jako semináře a hodiny zaměřené buď jako na filozofii anebo na nějakou hlubší analýzu textů, tak to myslím, že byl nějak jako průprava, která pro mě byla docela důležitá. A taky třeba byly důležitý i z vlastně nějaké semináře, z kont, z historie vést po skončení vysoké školy i šli rovnou do Ostravy, do Národního divadla moravskoslezského. A ne se měla takovou zastávku ve Vídni, protože jsem měla po ukončení nebo dokončení studia na JAMU jsem měla pocit, že teda nejsem moc vzdělaná. To teď ani tolik ne. Mne mířím jako na JAMU takovou, ale spíš jako prostě na nějaký svůj osobní pocit. A přišlo by dobrý vlastně studovat sociologii. Takže jsem šla na vídeňskou univerzitu studovat sociologii. Tam jsem byla tedy rok, respektive dva semestry a nějak se v té době naskytlo to, že mě oslovili z Národního divadla moravskoslezského, z činohry a já jsem se nakonec rozhodla, že když i oni se rozhodli, že nechtějí přijmout, tak já jsem taky řekla, že tam půjdu. Tak jste přerušili svoje další vzdělávání o vědní a nazývat vzdělávání v Ostravě. Tam 100 byly dva roky. Přesně tak. Potom 100 byly dva roky v HaDivadle v Brně a potom se dostali zajímavou podniků z Prahy, ale ta přišla po tom, co s těmi povídali, že 100 vůbec nechce-li už divadlo, byť po tom, co jste vyrobili v HaDivadle, tak nešlo. To byla za tak je tady za další. Ano. Tak toto už lázní trošku drsně, ale jo. Já jsem vlastně z HaDivadla odešle. Měl jsem trošku takovou i asi celkově osobnostní krizi a trošku jsem cítil vlastně nějaké vyčerpání z divadla a říkal jsem si, že možná bude dobré minimálně vyzkoušet něco jiného. Takže jsem se chvíli myslela, že budu se spíš věnovat němčině, což taky nějak začalo. Ale vlastně mezitím se objevila vlastně ta nabídka z Hrubý. No, to je zajímavé, jak máte vždy nějakým způsobem potřebu odskočit od toho divadla a hledat nějakou jinou cestou. Co to je za zapnutí? Je?

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají