Podle předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové bylo důvodem rezignace ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové to, že ministryně věnovala více úsilí obsahové části práce než její prezentaci navenek. A sama Langšádlová tvrdila, že končí kvůli tomu, že svou práci neuměla lépe prodat a neměla laiky. Jde tedy o problém tzv. komunikace, ze které se s rozvojem politického marketingu stalo doslova kouzelné slovo. Ať již propagujete kvality jogurtů nebo některé ideologie, tak nechválíte, nevysvětlujete, ne, objasňujete, ale komunikujete. Čemu se například dříve říkalo vytahovat jsem se dnes jmenuje komunikovat úspěchy. S rozvojem internetu a sociálních sítí se komunikace stala jedním ze základních předpokladů naší existence. Komunikujeme všechno názory, výrobky, zážitky, plány i frustrace. V době tohoto komunikačního nadbytku, kdy jsme zavaleni nejrůznějšími, často velice křiklavými sděleními, se proto politika zredukovala na jeden jediný cíl, a tím je získat pozornost voličů, tedy co nejširšího publika. Političtí komentátoři a někteří politici pokládají již delší dobu špatnou komunikaci za základní problém celé Fialovy vlády. Podle tohoto názoru není rozhodující, jestli vláda něco skutečně dělat, ale zda dokáže zaujmout pozornost. To pochopil ministr vnitra vít Rakušan, který se stal jedním z nejviditelnějších členů vlády. Samozřejmě nikoli kvůli dobré práci svého ministerstva, ale kvůli spekulativní a kontroverzní roli. Po hospodách obsazených nespokojeným již tak Vlasty, která s jeho prací nemá vůbec nic společného. Rakušan, aspoň podle zpráv z politických kuloárů, tím rozladil své vládní kolegy, kteří by také rádi urvali kus pozornosti. Každý člen vlády ovšem volí jinou taktiku. Například ministr zdravotnictví Válek se také nesnaží zaujmout publikum řešením problémů českého zdravotnictví, ale svými bodrými výstupy vesnického škrtali před novináři. Bývalá ministryně Langšádlová si sice na poslední chvíli vzpomněla, na kolika vědeckých konferencích vystupovala, ale to není způsob, jak získat pozornost nejširšího publika. Vedení TOP 09 je v tíživé situaci, protože se volební preference strany začínají nebezpečně blížit preferencím lidovců. Nervozita je pochopitelná, i když je s podivem, že konzervativní a elitářská strana, kterou se TOP 09 snažila být, aspoň v době, kdy jí vedl Karel Schwarzenberg, přistoupila na tento ne konzervativní a podbízivý způsob politiky. Je proto otázkou, co s naší konzervativní pravice ještě zbývá. Výměna některých ministrů je oblíbeným způsobem, jak vytvořit u veřejnosti dojem změny a nové dynamiky. Nakonec změny v kabinetu již delší dobu někteří komentátoři premiéru Fialovi doporučují a uvádí příklady třeba z Velké Británie, jejíž premiéři často používají výměnu ministerských postů ve stylu škatule, škatule, hýbejte se jako zbraň proti klesající popularitě vlády. Ale tuto výměnu jednak neprovedl sám premiér a jednak nebyla spojena se slavnostním představením nového, samozřejmě dynamického a nadějného ministra. Tím se vláda připravila o veškerý marketingový efekt změny ve svém týmu. Dá se tedy říci, že paní Langšádlovou obětoval a TOP 09 poněkud zbytečně komunikovat. A to vláda opravdu neumí.