Archiv Plus

Léto 1954: Boj proti mandelince, navrátilci a procesy

Archiv Plus

Léto 1954: Boj proti mandelince, navrátilci a procesy
Stránka pořadu
Malíř Josef Lada při práci

Plus

Kombajny v polích, děti na pionýrských táborech… Nejčastější témata novin před sedmdesáti lety, v létě 1954. Rozhlasový archiv uchoval z té doby ale nepoměrně temnější svědectví: pokračující politické procesy a inscenované návraty emigrantů. To vše připomene pořad Archiv Plus.
David Hertl

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

  • V pondělí 16. srpna 954 psaly české noviny o všem možném. Třeba o tom, že 17 údržbářů z vítkovických železáren a skupina ostravských švadlen se vydali pomáhat se sklizní obilí na státní statek v Úvalech nedaleko Bruntálu. V pohraničí zkrátka pořád chyběli lidé. A to už bylo skoro 10 let po konci války. 13. narozeniny toho dne slavil Karel Hvížďala, dnes novinář, komentátor a spisovatel.

  • Karle, dobrý den. Dobrý den. Vzpomenete si na své 13. narozeniny vůbec.

  • Ne, to si nevzpomenu zcela bezpečně. A ale vím, že v té době už jsem si na rozdíl od toho, co jsem zrovna dneska cestou v m čet, jsem věděl, čím chci být. A za to mohou hodně komunisti. Tím za to vděčím, protože to byla doba, kdy už jsem to vnímal v těch 10, 11, 12 letech, protože lidi buď emigrovali, byly zavřený, byly znárodněny, byly nešťastný prostě tam. A ty by se na znárodnění dědečka, který byl naprosto zničený. A babička tenkrát přinesla ze sklepa láhev koňaku a říkala neboť smutný Václavíčku, to musíme oslavit. Teď budou mít starosti oni. Mi už ne. My si půjdeme užít. A a ta změna jenom v ulici, kam nás pak přestěhovali. Z bordelu se stal ústav národního zdraví. Z hospody se stala agitační středisko KSČ. Z druhé hospody tu zazdili a nebylo tam nic. A byli tam setin dvě hodné babičky, kam jsem chodil pro pivo, na rohu. Prostě ta změna byla taková, že mě to brzy vedlo k tomu zaznamenat to, co odchází. A toto mě vlastně nasměrovalo a jsem za to vděční. Je tam příběh, která, ale ten jsem říkal kolikrát pána, který byl původně zaměstnance Melantrich a neměl půdu plnou knih. A já tam chodil číst si ji, ale původně samozřejmě rodokapsy, který nebyly taky už zase prodeji. No, já mezitím jsem narazil i na Seiferta, na Holanďana, tak jeho. A to mě zaujalo. U toho jsem zůstal do dneška.

Více z pořadu

Od nejnovějšího

Ostatní také poslouchají

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu