Když prezident Beneš podepisoval těsně po válce své známé dekrety o znárodnění, netušil, co všechno tím způsobí. Šlo to v několika vlnách nejprve banky a pojišťovny, velké továrny a strategické podniky, to vše s počtem zaměstnanců nad 500. Už tehdy šlo o tři čtvrtiny průmyslové výroby v Československu. Po únoru 48 komunisté přitvrdili a znárodnili všechny střední a malé firmy nad 50 zaměstnanců a nakonec došlo i na živnostníky. Jejich stopa mizí v československé společnosti nejpozději na konci 50. let. Výsledky se dostavily téměř obratem. V 60. letech se už začnou tu a tam ve vysílání rozhlasu objevovat první kritické zmínky o tom, proč v tomto státě na lince obchodník zákazníka máloco funguje a když už je to spíš navzdory systému a ne jeho zásluhu. Místo starého hesla náš zákazník, náš pán nastoupil dodavatelskou spotřebitelských chaos, který by se dal popsat slovy náš zákazník, náš problém, anebo taky jeho problém. A dobrý poslech vám přeje Jan Sedmidubský.

Archiv.

Ne že by si občané v socialistickém hospodářství nedokázali poradit. Rozhodně snaha byla. Vy, kteří to pamatujete, si možná vzpomenete na docela slušnou síť různých družstev, která se snažila suplovat malé firmy či živnostníky a na pokřivený trh tu a tam něco nedostatkového doručit. Oblíbeným manévrem těchto družstev bylo založení tzv. přidružené výroby. Vzpomínám si například, že JZD chovatel Ondřejov, nevím, z čeho to tam míchal. I po léta vyrábělo filmové lepidlo celkem obstojně fungující. Jenomže i takové dobře myšlené inovační snahy vyšly často naprázdno, protože pokud šlo o něco většího, valná část nápadu nakonec ztroskotala na neschopnosti státní byrokracie. V roce 961 tak například chytří koumáci z leteckého výzkumného ústavu v Letňanech si na návštěvy velkopopovického pivovaru všimli, jak úmorná práce je plnit basy pivních lahví ručně bez pomoci automatu láhev po láhvi a konstruktéři z letecké fabriky v Letňanech se tedy rozhodli kolegům z pivovaru pomoct. O té akci vznikl celý pořad ze slavné série lidé, život doba natočený v roce 964.