Nejdříve pár tajemných čísel a 33 329. 3 miliardy a 50 milionů. O co jde? To první číslo asi napoví nejvíc. V roce 2024 se konají po 33. třísla druhé. Soutěží se ve 329 disciplínách. A už máte asi jasná. Samozřejmě, že jde o letní olympijské hry. To třetí číslo ukazuje, jak mimořádně je tento sportovní svátek populární. Na poslední olympiádě v Tokiu olympijské hry sledovali prostřednictvím přímých přenosů tři miliardy a 50 milionů diváků a posluchačů celého světa. Olympiáda vždycky přináší silné emotivní okamžiky a je zvláštní, že emoce přicházejí znovu po letech. I když posloucháme nahrávky dávno uplynulých sportovních klání, zkusme si to. A poslechu olympijského archivu + vás zve Bronislava Janečková. Archiv.

Rozhlasový archiv nám nabízí olympijské záznamy až od 50. let, ale na první poválečné olympijské hry máme jednu hezkou vzpomínku. Byl rok 1948 a na olympiádu do válkou poničeného Londýna nebylo přizvána. Německo a Japonsko. Sovětský svaz označili hry za nástroj imperialismu a svoji výpravu do Londýna nevyslal. Z Československa přijel ve světě ještě neznámý běžec Emil Zátopek.

Favoritem na 10 km byl finský světový rekordman. Vyššího hejno. A když jsme se potkali před závodem na 10 km, říkám si on má jako to je vedro, nový enzym a jeden, který jako nevím. Nebylo by dobré moc rychle začínat hned první kolo. A po mém boku byl Karel Kněnický, vedoucí naší atletické výpravy a říkal to ti dobře, raději nepřepískli. Toto by se spálil, když říkám no jo, Karel, já nemám Stupky, ale ty moje stopky. Vy se tím si stopky. Pro mě to je jednoduché. Já bych potřeboval běžet každé kolo po 61 vteřinách. No a podle stopek tou ví, že když vezmete probíhat cílem, víš, tak když poběžím dobře, no tak malý bílými trenýrkami. Tady bych běžel pomalu. Tak malý červeným tričkem. Start. A pár takových nadšenců střelených. Tito začali švihat, ale takový ten ten v něm říkali však člověk nemusí být každé kolo první cesta, že být až v tom posledním kole byste si být první. Proběhl jsem, byl jsem první kolo a tam byly trenýrky. Tak to znamenat dobře. Tak já jsem běžel dobře. No a ti už byli 30 m vepředu. Druhé kolo zase bude cedulky. Třetí kolo zas byly trenérky jet a já už si měli strach. Ti už byli půl kola vepředu. No a Karel pořád. Pavel byly matrika má. Už jsem se bál, jestli se nespletl trenérky strýčkem. Devět m kole a najednou červené tričko. A já jsem byl skoro rád, že už mám do toho šlápnout, tak jsem přidal a začal jsem předbíhat ty závodníky, kteří už toho měli dost. No a já jsem teprve začal utíkat jako o závod, a tak jsem to předvídal jedno za druhým. A koroptví jsem přiběhl. Vily Johanna tak byl jen o ten se vzchopil a hned za mnou. No tak kamaráde, ať se sveze. No ale uběhnu. Další kolo je a on už za mnou nebyl. Už říkám dopředu a koukám zpátky, až jeden z anglických rozhodčích přiklusal až k mantinelu a teď na mě křičel hejno i z aut, že už to vzdal. To stačilo to uběhnout. Proběhl jsem cílem s náskokem. No tak já bych možná 150 m. No a v tom je, jako když na to vzpomínám, tak mě to hřeje u srdce dodnes.