Chceme slyšet pravdu! 17. listopad v dobovém rozhlasovém vysílání

Při letošním pětatřicátém výročí sametové revoluce si stojí za to připomenout, jak se v těchto zlomových dnech postupně proměňovalo vysílání Československý rozhlasu. Rozhlas byl v roce 1989 tvrdě normalizovanou institucí, jejíž důležitost si plně uvědomovali všichni představitelé režimu. Přece jen v živé paměti pořád byly události ze srpna 1968 a role, kterou tehdy rozhlas sehrál. I proto se v rozhlase zpravodajství o událostech sametové revoluce měnilo postupně a ze začátku mělo do nezávislého a vyváženého informování velice daleko. Události ze 17. listopadu a i několika dalších dní byly proto v rozhlasovém vysílání popisovány zcela v souladu se stranickou linií. Po brutálně potlačené studentské demonstraci na pražské Národní třídě se však společnost začala proti politickému režimu hromadně bouřit. Když se 20. listopadu na pražském Václavském náměstí uskutečnila první masová demonstrace, rozhlas se stále držel informačně zpátky. Záznamy z manifestace odvysílaly ve svých večerních zpravodajských relacích pouze zahraniční rozhlasové stanice. Československý rozhlas dával ve svém vysílání prostor především představitelům vlády a ÚV KSČ, kteří vyzývali ke klidu a k nerozvracení republiky a socialismu. Tento způsob informování vyvolal spontánní odezvu. Před budovu rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě přišel dav lidí, který tu skandoval heslo: Chceme slyšet pravdu! Pod tlakem lidí i nově vzniklých nezávislých uskupení jako bylo Občanské fórum, se začalo bortit vedoucí postavení Komunistické stany ve státě a tím pádem i stranický dohled nad vysíláním státního Československého rozhlasu. Ve čtvrtek 23. listopadu pak nespokojenost významné části zaměstnanců rozhlasu s poměry vyústila v ustavení rozhlasového Občanského fóra. Hlavním požadavkem bylo pravdivé a objektivní informování veřejnosti a zásadní změny ve vedení rozhlasu. Koncem listopadu 1989 tak postupně došlo k demontáži zažitých postupů zpravodajského vysílání a zmizel i strach z cenzurních zásahů tehdy mocného Federálního úřadu pro tisk a informace.