Magazín pro rozvoj duše i těla s Petrem Bouškou na rádiu my balanc.

Příjemný poslech Radia Wave a magazínu balanc vám přeje Petr Bouška. Vítejte u první epizody v roce 2023, která se bude věnovat tetování. A já ve studiu vítám Aleše Boreckého, psychologa a psychoterapeuta. Ahoj. Ahoj. Aleši. My se budeme bavit. Dneska na té má tetování, což je něco, co jsme spolu probírali příjemné procházce. No, oba nás mám pocit, že to bavilo. Proč se podle tebe lidé můžou nechat tetovat? Jaký důvody tě? Napadá jej na první dobrou?

Mě by se líbil vlastně, kdyby vůbec k tomu tématu bylo takový něco před závorkou. A to je jako zkusit se dívat na tetování jako na něco trošku tajemného. Není to tak, jak mu je. Jednoznačně jako s analyzovaný a snadno pochopitelný. A možná, že to je právě jeden ten aspekt toho, proč je tak nesnadno přijímaný nebo proč jsou takoví tábory přívrženců a odpůrců, protože to je prostě nejednoznačný a zobrazí se na tom úplně celá škála, co se může nějak vztahovat k duši. Tak toto by dal před závorku. Možná z toho základního mi přijde, že to je nějaký jako spojnice duševního a tělesného, že to duševní je tam vlastně, je tam nějaký mentální obsah, obsah, který je ztělesněným. Jsem hezký slovo, že vyjádřen přímo jako na těle a vryt do těla a beru ho teda jako výraz duše. Z těch motivů určitě by se dalo vlastně mluvit nějak, že jsou osobní a kolektivní motivy? Z části vědomí, zčásti nevědomí. To asi taky. Vlastně by záležet, jak se na to koukat. A kdyby se to nějak generalizoval, o tak bych možná řekl několik takových jako slov, kolem kterých by se to mohlo točit. Jedno. Bylo to ztělesnění, zvýraznění. Dát něčemu nějaký výraz, charakterizování, změna. Vlastně je to taky nějaká změna těl těla, který nebyl tetovaný, v tělo, který na jednu nese nějakou značku nějaký znamení. Pak to taky může být vlastně něco jako komunikace a to komunikace s právě třeba sám za sebou, s vlastním tělem, komunikace s tím symbolem, který prostě tam potom je otištěn, který něco dělá a nějak ho může přinášet nějaký zajímavý podněty. A potom samozřejmě nějak i komunikace s těma, který to vidí, který jsou kolem, takže tak už je vlastně potom jako taková komunikace. Přijde mi, že vlastně se tím dá docela nebo že je jedním z takových asi univerzálních, motivuje jako způsob, jak se stát originálem. A mě to vždy snažím přemýšlet, tak my vlastně připadá, že to je taková takový osobní rekord šachů v test, kde jsou vlastně všechno to, co si řada posluchačů bude znát, to jsou takový ty skvrny, kde se říká, co, co by to mohlo vyjít, co tam vidíte. A byť tady si myslím, že třeba většinou je jasný, že to je kytička nebo tygrem nebo tak, ale vlastně nic nevíme na první dobrou, jak je to pozadí nebo proč ten člověk to tam má. A vlastně je to takový jako projektivní plátno. Tam se i ty, co se na to koukají, můžou něco promítat. Takže vlastně v tomto mi to přijde jako takový zajímavý materiál toho, co to tetování vše dělá, i s tím, kdo je tetovaný. I s těmito Colin.