Historie Plus
Břevnovský klášter – útěšné místo na kraji Prahy
Historie Plus
Plus
Benediktinský klášter v Praze Břevnově je nejstarším českým klášterem vůbec. Není divu. Zakládali jej bratři benediktini z nejstaršího církevního řádu vůbec. „Na svědomí“ ho má svatý Vojtěch, takto druhý pražský biskup a benediktin.
Ivan Štern
Přepis epizody
-
Dobrý den, milí posluchači. Nynější vydání pořadu Historie Plus věnujeme břevnovskému benediktinskému klášteru. Od mikrofonu ČRo vás některými kapitolami jeho historie provede Ivan Štern.
-
Historie Plus.
-
Kromě mladíka před pubertálního věku, který víc žil školními fotbalovými turnaji na pláni na vypichuji hokejovým zápolením na rybníčcích na potůčku brusnice a pytlačením ve vzrostlých třešních bývalé klášterní zahradě byl břevnovský klášter klášter, tak jak jsme říkali, obestřený spoustou tajemství. Věřili jsme, že v údajných podzemních chodbách kláštera se nachází množství zbraní po Wehrmachtu. Zahrada sloužila i jako mučící prostor. V duchu Tyršova hesla nás tělocvikář nutil tady běhat na výdrž. O Břevnovském klášteře jsem jinak nevěděl zhola nic. Nemluvě o bratrech benediktinech. Ani netušil, že kostel svaté Markéty klášteru dominujícímu, je současně zasvěcen druhému pražskému biskupovi svatému Vojtěchu. O role Vojtěcha jsem měl jen nejasné tušení, a to díky dřevěným barokním sochám znázorňujících Vojtěcha, knížete Boleslava a Jelena stáli na podestě nad studánkou. Vojtěška jako zhmotnění legendy, na níž se vznik břevno a kláštera váže. Barokní Markétě předcházela Markéta románská. Tehdejší objev archeologů pod oltářem kostela byl slavně oznámen do celého světa. To bylo v době, kdy jsem objevil, že Klášterka je ideální místo, abych si sem vodili holky a pokoušel se je pokoušet. Po letech, kdy se mi dostalo do ruky po jednání Benedikt i na pátera Bonifáce Jana Holuba z roku 1890, nazvané paměti farnosti u svaté Markéty v Břevnově a okolí a dedikované milým farníkům, kdy díky rozhlasové stanice Svobodná Evropa do Čech doputoval i paměť je břevnovského opata a nastává. Za Opaska jím načtené. A kdy jsme oba, já i můj přítel Michal Svoboda, dnes břevnovský starousedlík, dozrály natolik zjisti vše, že k životu nestačí sbalit pár holek, případně pokusit se u rodičů vyčarovat nějakou tu cigaretu, aby bylo co kouřit. Na školním záchodku jsou i jiné celoživotní lásky. Pro Michala to byla vůně spalovacích motorů a samozřejmě břevnovský klášter.
