Host Dopoledne pod Ještědem

S etnografkou Vladimírou Jakouběovou: Zvyky a pověry Filipojakubské noci

Host Dopoledne pod Ještědem

S etnografkou Vladimírou Jakouběovou: Zvyky a pověry Filipojakubské noci
Beltine - oslava v Zemi Keltů

Liberec

Poslední dubnová noc patří k velmi starému lidovému svátku, ve kterém mají své místo čáry, kouzla a ohně. O Filipojakubské noci, které se v jiných zemích slaví jako Valpuržina noc, nebo Beltine, vyprávěla paní Vladimíra Jakouběová.
Iveta Kalátová

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • A já už mám velkou radost, že u nás mohou přivítat po nějaké době Vladimíru Jakouběovou, etnografku. Dobrý den. Vítejte u nás. Dobrý den se u vás nového v muzeu a co vás nového vůbec Turnově?

  • No, v muzeu je mnoho nových věcí, protože dneska zrovna otvíráme novou krásnou výstavu, která je věnovaná šperkům syna Oberstein u, což je naše partnerské město. A máme třeba nově vydlážděné chodníky kolem kamen a Českého domu, máme novou expozici na Dlaskově statku, takže pořád se tam něco děje a to je príma. A hlavně jsme otevření, čehož si strašně vážíme po těch dvou letech a návštěvníci k nám chodí rádi. Měli jsme krásné Velikonoce na Dlaskově statku. Přišlo tam 2000 lidí a to je pro nás největší odměna za tu práci, když se nám něco povede a lidi na to přijdou se podívat.

  • Tak to byl takový moc hezký, příjemný úvod našeho dnešního hosta, paní Vladimíry Jakouběové. Ale my máme zítra 30. dubna a to se prý dějí opravdu všelijaké věci. Jak předkové pobírali tento svátek, tento den filipojakubská noc, jak se jí také říká, tak je vlastně jeden z dnů, kdy lidé věřili, že mají zlé síly. Zvláštní moc. Těch vybraných dnech, mezi něž tato noc patřila, věřili tomu, že ty čarodějnice, které se kolem nás vlastně pohybují a které jsou takovým prostředníkem mezi ďáblem a lidmi na zemi, takže mohou škodit. A proto většina těch obyčejů, které provázejí tento den celý a také tuto noc, tak je spojena s celou řadou praktik magických, protože kde se chtěli samozřejmě těm zlým silám ubránit. A některé ty obyčeje se musely konat do západu slunce, některé se konaly po tom, kdy už sluníčko vlastně zapadlo, to znamená tedy v tom čase setmění a noci. No a některé se konaly až vlastně k tomu ránu před tou prvomájovou, předtím prvomájovým dnem. Takže jsou to obyčeje, které vychází z lidové věrouky, protože lidé museli nejdříve z té světnice všechno vy míst, všechny pavučiny, všechno zlo, kde by teda ta čarodějnice nebo ta její síla se mohla uschová. Sedlák se staral o uklizení, majitelé hospody nim odklízení světnice, kurníku, děvečky, ty se starali o chlévy, ale také se kontrolovalo pole. A když se všechno takto uklidilo do západu slunce, tak nastal ten čas a zase to světnici něčím vyzdobit. A musela to být zelená ratolest, která byla symbolem života, symbolem ochrany, takže se všude zdobilo vlastně bývalým a zelenými větvičkami, aby ten dům byl ochráněn. A také se kladly různé předměty, které měly zabránit těm čarodějnicím, aby mohli vniknout do těch prostor. Všechno, co měl ostré hrany, všechny dvě tyčky, které měly trny, magické byliny, které jsou známé a které jako černobíle třeba nebo černý, bez kterých se sázel i jako ochrana domu, tak to se dávalo na Prahy, na zápas za trámy a do různých míst té světnici. Takže tímto způsobem se vlastně ta světnice připravila, aby ta čarodějnice se nemohla dostat do toho obydlí a aby neškodila.

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají