Paní Adéla Paulík Lichková, terapeutka. Čeká nás adiktologické poradenství. Budeme řešit alkohol, léky a jiné závislosti. Vítejte u nás. Dobrý den. Dobrý den. Děkuji za pozvání. My jsme řešili v únoru, to už jsem předeslala před 11. hodinou, tzv. suchý únor. To znamená, samozřejmě dostali příležitost lidé, kteří si mohli ověřit, zdali jsou závislí na alkoholu. Vám se třeba dostává nějaké nějakých výsledků, třeba vám někdo zavolá a řekne já jsem to zvládl, já jsem to zvládla. Nebo setkáváte se ve svém okolí s někým, kdo to zkouší a kdo to vydrží jako ve svém ekologickém okolí. Jsem se setkala s pár lidmi, kteří to různě vyzkoušeli, a tak jako někteří lidé se rozhodli, že teda nebudou pít, tak jiní lidé se rozhodli, že očistí svou života se od něčeho jiného. A potkala jsem se s jedním bývalým klientem naší terapeutické komunity, který říkal, že si dal měsíc bez rafinovaného cukru úplně jako vlastně, že jediný cukr měl z různých jako příloh apod. a taky mluvil o tom, jak to bylo vlastně jako obtížné, ale v té odborné a v tom odborném světě se vlastně s tím až tak moc nesetkávám, protože toto suchý únor je vlastně příležitost pro lidi, kteří teprve přemýšlí nad tím, do jaké míry na tím mají nebo nemají kontrolu. Ale k nám do ambulance, případně do terapeutické komunity už přichází lidi, kteří narazili někde nějakým způsobem v tom svém životě. Jasně dostali zprávu o tom, že toto je špatně a že toto se jim nedaří. Kdybychom to měli tak trochu zprůměrovat a dát to do jedné osoby, tak jaký je váš typický klient teď v současné době? Tak já nebudu mluvit za celou ambulanci, protože tu tu ten údaj úplně nemám k dispozici. Budu mluvit za svoji část toho svého adiktologické ho poradenství u nás v odvetě. A já mám pocit, že můj typický klient je žena kolem 45 let, alkoholička, která přichází s tím, že je, nějak se jí to právě vymklo z rukou. Ale to právě vymklo z rukou. Taky v překladu znamená, že pije už třeba 10, 15 let poměrně dost intenzivně. Tak my se s tím občas setkáváme i ve filmech, upřímně řečeno, i v českých filmech a tam mě to někdy přijde, že to je někdy i vidět, že některé ženy mají třeba nějaké velké psychické problémy, tak někdo si zapálí, ale někdo to řeší tím, že si tady napije vína anebo něčeho tvrdšího. Ženy inklinují k vínu nebo k tvrdšímu alkoholu.

Říká se, že ženy inklinují k vínu a muži k pivu a k tvrdému. Samozřejmě je to velmi individuální. Záleží také na této mapě, fázi té závislosti. Ve chvíli, kdy ta žena už opravdu jako pije hodně, tak už je potřeba je v uvozovkách, potřeba tu hladinku navýšit co nejrychleji, co jako aby byla v rámci možností jako co nejdřív pohodě. A je poměrně běžné, že potom jako pijí vodku, protože není tolik cítit a není tolik jako poznat. Ale ale pak vám prostě pak není problém, když když přijde žena, přišla do ambulance, protože já jsem jí říkala, že může přijít vlastně, i když bude pít, tak může přijít, což ode mě byla zpráva. Ano, občas se stane, že tu abstinenci prostě porušíte nebo že to prostě ještě nepůjde. Ale nebojte se toho opřít. A paní přišla a byla hodně jako opilá, tak jsme jí dali dýchnout a měla přes tři promile a bylo devět ráno, takže opravdu jako tam ve chvíli, kdy už ty lidi hodně pijí, ten alkoholismus je hodně jako pokročilý v hodně vážný, tak tam ty dávky toho alkoholu jsou vysoké. Naším dnešním hostem ve vysílání ČRo Liberec. Trochu jsme se ještě v prvním vstupu vrátili k závislosti na alkoholu. Ale my tady máme ještě také hodně nebezpečnou závislost a je to závislost na lécích. Je srovnatelná se závislostí na alkoholu.

Já nevím, jestli bych ji úplně nutně srovnávala, ale rozhodně patří taky mezi mezi ty, které jsou poměrně dost časté. Jsou časté u starší generace, u takových těch našich, možná u rodičů, prarodičů. A není to o tom, že by ty ledě se kupovaly nějaké léky na černém trhu, jak by si člověk mohl představit. Prostě, když se bavíme o závislostech, ale je to prostě o tom, že jdu k tomu svému praktikovi a řeknou mu, že se jim špatně usíná, že je bolí toto a tamto. A ten praktik nebo jiný lékař jim tuto napíše nějaké ven z vody a zaplněný na to, aby je, aby jim nebylo úzko. Tuto jim někdo napíše něco na spaní, nějaké jako hip, ono geny a oni to pak různě jako kombinují a ve výsledku prostě máte ty babičky, který jako neusnou bez toho prášku na spaní. A když potom třeba se jim něco jako zhorší, tak se jako vlastně zvyšují i ty dávky těch těch třeba prášků na spaní a všechny tyto léky, který jsem zmínila, mají často nějaký jako závislostní potenciál. A potom máte babičku závislou na lécích, ale s tím se jako nedá tolik jako věcí dělá, protože vysazovat ve vysokém věku takto jako návykové látky je fakt jako obtížný hmyz. Tak my jsme v dobách, to jsem byla ještě hodně malá holčina, jsme měli babičku, která už tady nežije, ale která se stále na něco stěžovala. A pravdou je, že jednou je lékař, tedy už nešťastný z toho ji předepsal prášek. Babička prášky vzala a ohromně se jí ulevilo. A poté nám pak stranu pan doktor řekl, že to bylo vitamín c, takže ono to fungovalo trochu jako placebo, ale zjistili jsme, že babička spíš asi chtěla nějakou pozornost, nebo nevím. Ale teď to nechci samozřejmě vůbec zlehčovat, protože se stoupajícím věkem člověk má problémy, má bolesti. A když se v kombinují léky na bolest s léky třeba na psychiku, na psychické potíže, tak to asi je v tom mě jakákoliv kombinace léků jeho obtížná. A druhá věc je, že ve chvíli, kdy ten senior a častěji to teda bývají teda lidé ve vyšším věku, má nějaký nějaké takové potíže, tak už se to vlastně stane zvykem, že on se zabil a k tomu svému doktorovi, že mu došly ty léky, tak ten doktor, no, tak ona píše, protože vlastně je to tak jako funkční mechanismus tomu pacientovi v uvozovkách lépe, ale on prostě je to tak. Je samozřejmě zátěž proto pro to tělo by léky a jeden pan doktor, já už si bohužel nevzpomenu, kdo to říkal. A když bych se moc snaží a takto i dohled a používal takové jako trailový doktor déle r. Drahoušek, jo. Že ten doktor vlastně tím, že předepisuje ty léky, tak on ten pacient ho vlastně má rád, protože protože i díky němu jemu jako v uvozovkách lépe, ano, ale ale říkám jako řešit tu situaci. A třeba vy jste zmínila svůj babičko, jak s ním? Zmíním svoji babičku, která měla už k stáru nějakou jako tu neuropatii a měla ty bolesti těch nohou a dostala na to ale prášky na spaní, kterých sice vůbec nepomůžou, ale ona se aspoň vyspala. Takže ale v tu chvíli, když víte, že prostě jako té té babičce už mnoho let, tak už se vlastně tolik jako neřeší ta příčina té nemoci. Neřeší se jako to, jestli jako jak by se jí nějak jako dalo účinněji pomoc, ale řeší se to, aby se jako vyspala, ale samozřejmě jako není to problém jenom těch seniorů. Ty léky máme potom i u těch mladších.