Příštích minutách už nás čeká výběr z hostů. Prvním tématem budou drogy, marihuana, pervitin nebo kokain. Rychlá zábava, rychlý prožitek, ale také příjemný únik z reality, která může být pro někoho současné době těžká. Jaké jsou vlastně fáze v užívání drog? Nejen o tom jsme si povídali s Adélou Liškovou, terapeutkou adiktologické poradny společnosti. A ta no, já si myslím, že ta nemusíme držet jenom u toho kokainu, ale tyto fáze jsou dost podobné. Nejdřív i nějaká fáze experimentu. Něco si vyzkouším, možná se mi to začne líbit. Tak to začalo nějak jako občas příležitostně užívat. Když se mi to líbí víc, tak to pravděpodobně budou užívat nějak jako rekreačně v nějakých jako volných časových prostorech. Typický je pátek odpoledne, sobota odpoledne, protože přece si nechci jako zkazit ten pracovní týden, když nějak jako funguji. Potom to začnu užívat pravidelně již častější, což ono je to úplně stejný vlastně u alkoholu. Jo, že ty lidi nejdřív jako pivo, občas pak si dají i v týdnu nějakou skleničku a pak si dají téměř denně. Ano. A pak můžou třeba u nějakých návykových látek. Je to fakt prostě několikrát denně. Takže to je to nám prostě narůstá ta frekvence toho užívání. Narůstá nám logicky i množství té užívaný látky, protože se zvyšuje naše tolerance. Když ještě když hrála písnička, jste vlastně uvedla skvělý příklad na lécích na bolest. Ve chvíli, kdy prostě jako nejím žádný léky na bolest, pak mě něco bolí, tak si nějaké jako vezmu a on mi bude dobře fungovat. Ve chvíli, kdy beru léky na bolest, na každou prostě sebemenší bolístku, která mě potká, tak ve chvíli, kdy přijde ta velká bolest, tak já pravděpodobně těch léků si budu muset vzít víc. To tělo vyžaduje víc té účinné látky, takže se nám zvyšuje tolerance v tom, jak přibývá té návykové látky. Tak taky ale dost často ubývá jiných věcí v životě. Já už nemám tolik času, tolik chuti, tolik prostoru trávit čas s kamarády nebo nebo svými koníčky, takže vlastně ubývají ty ostatní věci a zůstává tam postupně jenom ta návyková látka jako hlavní zdroj té libosti, hlavní zdroj nějakého buď uvolnění nebo naopak nějakého jako nabuzení apod.. Takže ten život se stává takovým jako chudším. Užíváme později i přesto, že třeba z toho nám vedou nějaký jako nepříjemný důsledky nebo máme nějaký konflikty v rodině nebo nebo prostě máme nějaký jako další další negativní dopady, jsme s nimi konfrontovaný a i přes to užívám, tak to taky přichází s tím častějším využíváním a ve větších dávkách a taky s tím, jak se zvyšuje ta frekvence užívání, tak se tak jako zvyšují, zvyšuje intenzita těch chutí a víceméně to, co jsem teďka popsala, jsou mimo jiné taky diagnostický kritéria závislosti. Ano. Jestliže já pociťuji nějaký intenzivní chutě, užívám i přesto, že to má negativní dopady, o kterých jsem nějakým způsobem Infront informovaná, vím o nich, zvyšuje se mi tolerance apod.. Tak to je. To jsou diagnostický kritéria, podle kterých my můžeme považovat jako diagnostikovat syndrom závislosti.

No a poté to už se potom někdy už časem dostane člověk do situace, kdy už tu drogu bere, protože už by jinak ani nevstal z postele nebo už prostě. No, ten už je taková ta z těch posledních fází.

No, těžko říct jaké, jak moc je poslední, ale je to skutečně to ta fáze, kdy už jako neberete návykovou látku, abyste se dostala jako z té nuly na desítku, ale abyste se z - osmičky dostala na - 5 ku. Ano, že už prostě jako ta ten stav, ve kterým jste, jako není úplně jako dobrý. Zároveň i těžko říct poslední, protože v každý té fázi to lze nějakým způsobem zastavit. V každý té fázi se vám může v životě stát něco, proč si řeknete, že toto není cesta pro vás.