Host Lucie Výborné
Divadlo ve stylu newyorského klubu. Do Violy vrátíme hudbu i poezii, plánuje ředitelka Cibulková
Host Lucie Výborné
Radiožurnál
V pražském divadle Viola usedá na dvě židle, vedle herečky je nově i jeho ředitelkou. Jak si s touto dvojrolí Klára Cibulková hodlá poradit? Vyhodí z repertoáru i své kusy? „Pokud neuvolníte židli, na které furt sedíte, tak si tam nikdo jiný nesedne a nedojde k žádné změně,“ myslí si Klára Cibulková, jejíž vizi pro Violu inspirují newyorské večery hudební improvizace i historie divadla samotného. Jakým dílem vyzkouší, zda publikum stále přijímá i poezii?
Lucie Výborná
Přepis epizody
-
Sponzorem pořadu je on-line knihkupectví Palm knihy. Tečka. Cz. Čtení pro každého ve všech podobách. Knihy, knihy a audioknihy. Najdi to se v příbězích na pány knihy. Tečka. Cz.
-
Posloucháte podcast pořadu Host Lucie Výborné. Mého dnešního hosta znáte z divadla.
-
Znáte ji taky z různých televizních inscenací nebo i z televizních seriálů, ale možná ji ještě neznáte jako ředitelku divadla Viola. Klára Cibulková. Vítám vás tady. Dobrý den. Krásné ráno. Já jsem si někde přečetla, že váš denní zápřah začíná ráno kolem sedmé, když jdou děti do školy a končí až večer po představení, kdy cituji doslova jedu domů a jdu rovnou spát. A moje otázka zní vy fakt po tom všem v tom divadle usnete špatně a poslední měsíc čím dál hůř. Sice zrovna dneska, tak protože ta hlava nejde zastavit. No, no, právě, že vy, když člověk vlastně v tom největším mají v rukou, tak se svět od problém. Je to problém, protože další, že vlastně před představením, okolo té šesté si musím dát tu kávu, protože na mě po kolem páté jde útlum, a aby člověk se nějak nakopl, tak já to kafe si dávám, což je další, se tomu nepřispívá. Není to zdravý. No, ale mám takový takový rituál, že vlastně přijdu domů, uvařím si čaj zklidňující. Mám takový bylinky. Hluboký spánek. Ano. Bylinky. Dobrou noc. Takže pak se vysprchuji. Jako musím se uklidnit. Takže horká sprcha. Uklidním se, vypijí čaj a pak ještě, protože mám problémy se zády, tak s páteří, tak vlastně ještě ležím tak jako 10 15 minut a koberci dýchám, protahují a jako to mě zklidní. Takže já opravdu než se do té postele dostanu, tak je to ještě tak hodina a pak se mi podaří, ale taky ne hned jako usnout.
