Host Radiožurnálu
Mistry staré české hudby známe jen jmény, krom Dvořáka a Smetany, říká zakladatelka festivalu Rosa Bohemica
Host Radiožurnálu
Radiožurnál
Říkají vám něco jména Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic nebo Adam Václav Michna z Otradovic? Také jejich barokní skladby v Cítolibech zazní na festivalu Rosa Bohemica. Jak provádět výukou nejen staré hudby? „S osvícenstvím začal boom vzdělanců, specialistů, že museli všechno vysvětlit, všechno pochopit, ke každému oboru byla metodika. Na druhou stranu, když se dostanete příliš do slov a neodkoukáváte to, můžete být úplně vedle,“ nastiňuje sopranistka Gabriela Eibenová.
Patricie Strouhalová
Přepis epizody
-
A naším dnešním hostem ve vysílání Víkendového Radiožurnálu je Gabriela Eibenová. Vítám vás tady. Dobrý den jdeme. Sopranistka, zakladatelka hudebního festivalu ras a Bohemians. Dnes třeba je to koncert v barokním kostele v Cítolibech na Lounsku. A vy oživujete v podstatě, řekněme, taková pozoruhodná, hezká, zajímavá, pro někoho možná zvláštní a poprvé objevená místa. Historická místa, jak se říká, se silným geniem loci. Je tam některé, které jste sama objevila teprve nedávno.
-
A no tak no, například dnešní dnešní Cítoliby, to je skutečně místo. Já jsem se o tomto místu dozvěděla asi tak ve 14, 15 letech, když jsem nastoupila na pražskou konzervatoř a v rámci dějin hudby jsme se učili o tzv. Cítolib českých mistrech. Ale vůbec jsem nevěděla, kde takové Cítoliby v leží. A když teď už máme, letos máme čtvrtý ročník Rallye Bohemia. Já si už programově tady jezdím prstem po mapě a říkám si, co by tam také si mohl mohlo být. A a máme prostě Google Maps a máme všechny ty fotky a můžete se prostě dívat. Ani nemusíte tam jezdit. Entrée ráda jako jezdíme sem, takový tulák, ale Cítoliby prostě nejsem. No, vždyť to není tak daleko, vždyť to je ta. Tak jsem se tam jela podívat a najednou vidím nádherný barokní kostel v sochy Matyáše Bernarda Brauna. Ano, krásný barokní zámek. A pak jsem říkala aha, takže tady to žilo skutečně jako v 18. století v tomto dneska. Je to městys i Hofta. Tak tak v malé obci prostě, tak tam byly čtyři hudební kapely. Ano, na zámku, v kostele, ve škole a teď nevím, ta poslední, ale ještě tam čtyři. Prostě tam se ptá vina. Představujete duchovní hudbu raně barokním obrany. Co tam bude?
-
Máme rok české hudby, náš celý festival se k němu také hrdě hlásí a nechceme se hlásit pouze těmi velkými jmény, jako je Bedřich Smetana nebo Antonín Dvořák, byť se tomu vede, nebráníme a máme je tam zařazené. Chceme také poukázat na mistry staré české hudby a moravské. Jistě. Posluchačům jsou známá jména, jako je Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a Adam Václav Michna z Otradovic. Ale kdo vlastně zná tu jejich hudbu? Známé většinou jenom podle jmen. Tak jako já jsem znala podle jména Cítolibské mistry, ale vlastně jsem neznal a Cítoliby? Nevěděla jsem jak. O ní jsem, neznala tu hudbu pořádně. Takže v tomto kostele zazní, zazní tato hudba. A co je takový oslí můstek, proč jsem si vlastně pozvala k sobě tak inkognito fórum jsem do toho pozoruhodného místa. Je to právě proto, že tento soubor z Moravy se věnuje velice intenzivně prohledávání vlastně archívů českých a kostelních kůrů a nacházejí neobjevené skladby, mnohé anonymní skladby a vlastně je přivádí znovu k životu. A právě číslo Cítolibech se narodil jakýsi doktor Šesták Zdeněk Šesták, významný muzikolog a hudební skladatel. Tento kdysi malý chlapec tam hrál na varhany, a když tam tak jako šmejdila na tom kůru, tak tam objevil noty právě těchto těch lidských mistrů a potom jim zasvětil celý svůj život. Takže takový podobný proces vlastně podnikají hudebníci, které jsem si pozvala do Cítolib.