Máte malé děti a vyhledávače, zaujímá v dětské. I když kdyby se děti zahrály a rodiči ani nudili, možnost si už natrefili i na ty, které spoluvytvářel a architektka Tereza Kučerová ze studia molo architekti. Jedno z nich je například v pražské zoologické zahradě a o lásce Rezervace Bororo tvůrcově a s kapry jeho navrhování inspirovali domorodou indiánskou dědinou i na Irsko. Na děti v Peci pod Sněžkou na místě zvané Portášky jako Tereza a její kolegové a přemýšlejí, kdy navrhují originál na dětské i hráčská. I o tom hovorech od mikrofonu zdraví Tatiana Čabáková.

Tereza vy teď je v hovorech.

Děkuji za pozvání. Tereza, vy se posledních 10 roků ven ujetě jako architektka navrhovaní u dětských i hry. Máte definováno nějak uteku základnu, myšlenku pro sebe a z kterých vychází teď vymýšlet, že jako bude to i Hýskovi zahrad, tak já bych asi použil a takový pro mě výstižnější výraz pro ten prostor, a to je ne dětské hřiště, ale rodinné hřiště. Já hřiště vnímám jako veřejný prostor pro všechny rodiče, prarodiče i děti. Není to jenom prostor pro děti. A vlastně když se nad tím člověk zamyslí a tak když se ocitne v této životní fázi, kdy mám malé děti, tak bych řekla, že už to nefunguje jak dřív. Že děti byly vystrčeny před dům a hrajte si samostatně. Ve městech už prostě takový životní styl málokdo má. Tak, že na hřištích trávíme jako rodiče s dětmi opravdu spoustu času, až bych řekla, že vlastně trávíme na nich více času než v jakémkoliv jiném veřejném prostoru. A tak primární cíl, který bych, vždycky se snažím, aby v návrhu byl, naplnění, tak vytvořit hřiště nebo spíše kvalitní veřejný prostor, kde se zohlední potřeby všech. Rodiče se nepřicházejí jenom hrát se svými dětmi, ale chtějí si i popovídat s ostatními rodiči nebo si chvíli číst knížku, dát si kafe u stolku nebo sedět s knížkou ve stínu. Mít možnost použít toalety. Umím dětem třeba jablka nebo natočit čerstvou vodu. A to bych řekla, že často jsou třeba momenty, které není možné úplně naplnit a čest ona i na větších hřištích chybí. No a samozřejmě můj ultimativními, takový jako ideální cíl je vytvořit herní prvek, který bude vyzývat ke spolupráci a bude bavit rodiče i děti. A tím se omezí to, že rodiče budou sedět na lavičce s telefonem v ruce, protože na hřišti není nic pro ně, co by je bavilo.