Hovory
Kreslím hned brzy ráno – a většinou nahý, přiznává výtvarník Lukáš Musil
Hovory
Plus
„Práce na velkoformátových obrazech je atletika. Jde o pobíhání okolo, a když s tím obrazem zápasím, trošku tančím. Je to jakýsi stav transu – a když se pak po pár hodinách proberu, zjistím, že jsem úplně zpocený a naběháno mám asi kilometry,“ popisuje výtvarník Lukáš Musil. Dřív byl hodně známý díky svému umění tetování, říkal si Musa, ale i jako hokejový gólman Slávie.
Naděžda Hávová
Přepis epizody
-
Často tak život zařídí, že hrajete extraligu za Slavii. Potom se naučíte tetovat, stanete se evropskou hvězdou abstraktního tetování. Když přijde nabídka na vizuální ztvárnění divadelního šapitó, tak neváháte ani chvíli, pustíte se do toho, načež zjistíte, že obrazy jsou skvělý komunikační prostředek a prestižní Alšova jihočeská galerie vám uspořádá výstavu. Teď píšete knížku, chystáte se vydat básně. Letos je vám 40. No a co přinesou následující léta? Kdo ví, tak se tam zkusíme podívat. Ze studia ČRo Plus zdraví Naděžda Hávová.
-
A zdravím i výtvarníka Lukáše Musila. Vítejte u nás, Lukáši. Dobrý den. Dobrý den. Krištof Kintera dělal do 17 let závodně atletiku. Tak i za Slavii. Stejně jako vy jste hrál hokej za Slavii. Na jste gólman. Krištof Kintera běhal dlouhé tratě. Jakub Jansa, finalista prestižní výtvarné ceny Jindřicha Chalupeckého. Uznávaný fotograf, to měl úplně stejně. Ten zase dělal vrcholově atletiku. V Ostravě. Tak trochu nabývám dojmu, že aby jedinec ničeho v umění dosáhl, musí si to nejdřív odtrénovat.
-
To souhlasím. Já si myslím, že sportovní dráha, myslím si, že vede k režimu. Člověk ví, že nedostane nic zadarmo, že to je potřeba dělat i ty věci, který nejsou vidět, nejsou vidět jenom v tom závodě nebo v tom zápase, ale je to dřina zatím, která vidět na něj. A to, co člověk udělá navíc, tak se pak nejenom ukáže v tom výsledku. Ale pro Písek se do člověka, a to je vlastně to nejdůležitější.