Hovory

Na obálce knihy by se měli ilustrátor i grafik shodnout. Pak dopadne dobře, myslí si ilustrátorka Logosová

Hovory

Plus

„Text, který pak ilustruji, čtu dohromady klidně i pětkrát šestkrát. A úplně naposledy ještě před ukončením celé práce – to proto, aby tam nebyla nějaká zásadní chyba,“ přiznává oceňovaná ilustrátorka Nikola Logosová. Ilustruje knihy pro děti i dospělé, má nejedno ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha, kreslí i pro časopisy, dělá plakáty.
Naděžda Hávová

4. listopadu 2024, 22:40

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Ilustrovala mnoho knížek pro děti i pro dospělé. Taky si odnesla mnoho ocenění v soutěži nejkrásnější kniha, dělá plakáty, kreslí pro časopisy, a když si některou z jejích knížek otevřu, tak mám dojem, že její svět je hodně hravý a taky hodně barevný. Cítí to náš host stejně? Zeptám se ze studia ČRo Plus zdraví Naděžda Hávová.
A naším dnešním hostem je výtvarnice a ilustrátorka Nikola Logosová. Vítejte u nás. Několik. Dobrý den. Tak mi to zkuste popsat, jaký je ten váš svět? Já se přiznám, že naposledy jsem listovala vaším atlasem světa částí Evropy. A ten je opravdu hodně hravý. Jaká je vaše Evropa a jaký je váš vnitřní svět? Tak pokud mluvíme o té ilustraci, o tom mém světě, který vždycky vytváří v těch ilustracích, tak ten hodně se odvíjí od toho textu, který dostanu. Takže ten svět je vždycky trošku jiný. Pokud jde o můj svět, tak ten je opravdu barevný, protože se setkávám s právě s různými texty, které můžu ilustrovat anebo jednou za čas si právě udělat nějakou svoji autorskou knihu. Ještě než se dostaneme k těm autorským pracem, tak se zastavíme u knihy Petry Soukupové divné děti a smutná kočka. To je mimochodem titul, kterému jste taky dělala ilustrace. Obálku. Kolikrát si ten text cizího autora, spisovatele musíte přečíst, abyste ho nakonec obrázky doplnila?
Ten průběh je takový, že já dostanu rukopis a přečtu si ho nejméně dvakrát. Při prvním čtení se snažím získat nějak povědomí o tom, o čem to celý je, ten příběh, na vnímat tu atmosféru. A při tom druhém čtení už jsi tam dělal malé poznámky nebo malé skici. A pak si to samozřejmě čtu pořád dokola. Zastavuji se u těch svých poznámek. Ty se snažím právě rozvíjet a dokreslovat podle těch částí textu, ke kterým se vážou. Takže ten text čtu dohromady klidně třeba pětkrát, šestkrát a pak ještě samozřejmě před ukončením celé té práce, tak si to přečetl ještě jednou, aby tam nebyla nějaká zásadní chyba v těch ilustracích.