Jim. Hostem je česká podnikatelka, a to manažerka v oblasti realit Ilona Mančíková. Roku 2021 z mála 43 roků jej diagnostikovali jako celoživotní nefér ke a sportovkyní rakovinu plic. Po operaci a úspěšné léčby se rozhodla, že chce pomáhat jiným pacientům s touto diagnózou. Aktivně se zapojila do osvěty a prevence onkologických chorob. Založila pacientskou organizaci moje plíce, která poskytuje emocionální, informační a praktickou podporu pacientům a jejich rodinám. Jaké je její poselství, které se snaží o to vzdávat pacientům s rakovinou? I o tom hovoru od mikrofonu zdraví Tatiana Čabáková.

Ilona. Vy teď je v hovorech. Taťjána. Děkuji za pozvání. Zdravím vaše posluchače. Ví o sebe hovořit, že s těma lidmi velké štěstí, protože na rakovinu plic v úctě přišli. Kdy byla ještě v raném stádiu a kam volat a situaci? A co vás přivedlo k lektorovi a ke zdravotní problémy? Byla to v zásadě velká náhoda a já jsem neměla nějaké velké potíže. A byl to můj trenér, který když jsme spolu trénovali. To je si přesně pamatuji ten okamžik na zahradě jsem běhala do schodů a chtěla jsem se připravit na běh a měl jsem pocit, že se zadýchávám víc než obvykle. Trenér si toho všiml taky a říkal ale tak jestli chceš, zajdi si na sportovní zátěžový test, ať víme, jak na tom jsi, a můžeme podle toho kalibrovat na náš trénink. A sportovní test ukázal, že mám jakousi nedostatečnou kapacitu plic. A protože jsem prodělala v roce 2020 COVID, tak bylo doporučeno, že bych mohla podstoupit i takový preventivní postcovidový test nebo vyšetření. A tím se rozběhl kolotoč vyšetření, který mě dovedl až k tomu, že jsem si vyslechla diagnózu je to zhoubný nádor.

Čím začínal ten koloběh vyšetření? V první vyšetření byla rentgen plic. Já jsem byla následně poslala na pneumologii a paní doktorka řekla, že je tam nějaký stín, že teď to neumí úplně rozklíčovat, ale že bych měla přijít za šest až 12 měsíců na kontrolu. A můj partner tak řekl hele, to se mně vůbec nelíbí. Jako nebudeme čekat přece rok, zkusme někam jít. A tak jsem šla k jinému lékaři s tím výsledkem rentgenu. A tam řekl no není to úplně jednoznačný. Přijďte za tři měsíce. Já jsem za tři měsíce ocelová CT a tam začaly už jako větší pochybnosti anebo spíš podezření na to, že to může být zhoubný nádor, což se následně potvrdil. Já jsem ještě podstoupila vyšetření, kterému se říká pro koho Skopje, což bylo vlastně zajímavé, protože ten výsledek byl negativní. Takže ono to trošku jako na houpačce, jako na horské dráze, jsem jeden týden si říkal, tak to vůbec není a potom přišlo se nějaký jiný názor a řekl no, ale to vypadá, že to bude zhoubný nádor. Takže a taková trošku náročná situace v tom se v tom zorientovat a vůbec si říct a bude to dobrý. Až potom teda přišel definitivní vyjádření, kdy se sešel k multidisciplinární tým a ten řekl je to zhoubný nádor a je to na operaci už teda z 100 trošku asi zbavena těch emocí, když o tom dokáže tě rozprava. A kastě reagovali ke cti se dozvěděli nelze, že je to rakovina. Byl to velký šok, protože přesně já jsem do té doby vůbec netušila, že rakovinu plic onemocní i nekuřák. A měla jsem za to, že žijí opravdu zdravě. Zdravě se stravuji, dbám na to, abych sportovala. Žiji v poměrně čistém prostředí, ale někde vzadu jsem měla to, že tam je možná nějaká genetická zátěž. Moji rodiče zemřeli oba dva, bohužel, když jim bylo 46 let, na rakovinu. A to jsem já co do mě a tak jako tak trošku v hlavě, že se to může stát i mně. A když jsem onemocněla a bylo na 43, tak jsem si říkala a je to bude nějaká rodinná.