Uvedení opery Boris korun a v od ruského skladatele Modesta Petroviče Musorgského, kterou proslula milánská La Scala, zahájila novou sezonu, provázely demonstrace asi tří desítek lidí. Zařazení díla na repertoár kritizovali také ukrajinští diplomaté v Itálii. Podle nich může představení využít ruská propaganda. Ještě před představením italský prezident Sergio Mattarella řekl, že nelze smazat ruskou kulturu, která je pevnou součástí té evropské. Co si myslíte o vlastně dramaturgii slavné scény a také těchto protestech, pane Marečku?

No, La Scala už těch skandálů v minulosti zažila. Víc právě s uvedením určitého díla. Mimo jiné když tam slavných Daniel Baran bojem uváděl na otevření sezony zase Wagnerovu operu, tak to se taky setkalo s protesty. A případ Borise Gordonová. Za ním stojí Ricardo Šaj i věhlasný dirigent, který je šéfem La Scaly. A když zveřejnili ten záměr a když se objevily první nesouhlasné názory, tak se za to velmi, velmi kultivovaně, ale přitom razantně postavil. A myslím si, že jednoznačně udělal dobře, protože nesmíme zapomínat, že každý režim nebo každé zřízení politické nějak pracuje s kulturou. A přirozeně totalitní režimy a režimy, které nějakým způsobem se nechovají správně, tak té kultury zneužívají. Ale ten autor, pokud to dílo napsal před mnoha lety, tak samozřejmě nemohl vůbec tušit, do jakého kontextu se dostane. A myslím si, že skladba, v tomto případě, tedy opera, která byla napsána dávno předtím, než Putin zaútočil na Ukrajinu, tak by měla být posuzována podle své umělecké kvality a nikoliv podle kontextu, který propůjčí někdo jiný. Nakonec to představení samotné bylo úspěšné a italští politici, tak, jak jste je citovala, tak i v úvodu toho představení samotného vyjádřili podporu tomu záměru operu uvést a v sále se to potom setkalo s kladným ohlasem a opravdu venku protestovalo zhruba 30 lidí. Nakonec trochu paradoxně hlasitější tam byli aktivisté, kteří protestovali proti úplně něčemu jinému. A to představení Borise Gordonova se opravdu obešlo bez skandálu a myslím si, že to je dobře, protože doba tím, že je tou válkou na Ukrajině vyhrocená a musí být, protože člověk tomu nemá být lhostejný, tak to ale s sebou někdy nese projevy, které jsou nějakým směrem přehnané. A ta snaha nějak relativizovat uvedení Borise Gavdunová byl jeden z takových podle mě přehnaných projevu.

Mimochodem tato opera měla premiéru mariánském divadla v Petrohradu osmého února 1874. Určitě si, pane Marečku, roku i naši posluchači vzpomenou na ty první dny a týdny od ruské invaze na Ukrajinu. Co se týče oblasti kultury a umění. Tehdy totiž následovalo vypovídání smluv koncertů turné ruským umělcům od soutěže Eurovize až po mezinárodní filmový festival v Cannes. Ti ruští umělci, kteří byli nebo zůstali spjati s Vladimirem Putinem, s Kremlem, se dostali do mezinárodní izolace. Máte povědomí, jaká je ta situace v současnosti?