Lidé
Jana Klusáková
V Československém rozhlase pracuji s přestávkami od roku 1967. Předtím jsem vystudovala na Filozofické fakultě UK rusistiku a bohemistiku, pak postgraduální estetiku, pak dějiny filmu v Ústavu dějin umění v Moskvě (SSSR). Moskevské studium jsem navždy přerušila po srpnu 1968.
Zavřená jsem byla jen pár měsíců v roce 1975: vyvezla jsem z Moskvy několik rukopisů včetně Pamětí Naděždy Mandelštamové a dokumentární prózy Natalji Gorbaněvské Poledne a jeden Rus (Vladimir Moroz) mne udal. Moje causa skončila podmínkou díky obratnosti JUDr. Otakara Motejla.
Až do konce roku 1990 jsem se živila tlumočením (např. Konference hluchoněmých občanů socialistických zemí) a překlady (např. Čechovovy Tři sestry v Divadle Na zábradlí). Poslední tlumočnická akce: pracovní návštěva prezidenta Václava Havla u Michaila Gorbačova v Moskvě v únoru 1990.
V roce 1994 mne zaměstnal Radiožurnál Českého rozhlasu. Vysílala jsem nedělní Knihovničku, moderovala kontaktní Radiofórum, zpovídala stovky hostů z nejrůznějších oblastí. Ta oblast se postupně zužovala na kulturu a sociální témata. Občas jsem totiž slýchala výtku, že je slyšet, co si myslím.
Díky plynutí času (a co si budeme povídat, taky z obavy o práci), jsem postupně zkrotla. Někdejší razanci a zbrklost nepostrádám a děkuji všem, kteří to se mnou dodnes vydrželi.