Když jsem byl malý, tak jsme ani rádio neměli… Začínal jsem v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové, poté jsem vystudoval u Vítězslava Vejražky pražskou DAMU. Otec se mnou rok nemluvil. Přál si, abych byl letcem. Alespoň tedy maminka byla spokojená. Jako posluchač DAMU jsem nemohl účinkovat v divadle, ale na televizi se to nevztahovalo. Stal jsem se jedním z prvních hlasatelů. Televize mě v počátcích fascinovala jako médium. Všechno se natáčelo živě, i první inscenace. I moje první spolupráce byla natajno, protože ve škole jsme nesměli účinkovat. Já jsem měl takovou touhu do rádia jít a přečíst něco. Tak jsem chodil kolem vrátnice, strážníci na mě koukali… První divadelní angažmá jsem získal v roce 1956 v Mladé Boleslavi. Ale už po roce jsem se objevil na jevišti Národního divadla, kde jsem se začal věnovat i divadelní režii. Hrál jsem i velké role, ale kam se hrabou na četbu na pokračování… V roce 1990 jsem se ženou Janou Hlaváčovou opustil Národní divadlo a začali jsme spolu jezdit po zájezdech s pořadem S vůní šminek a benzínu. V posledních letech jsem se vrátil do televize jako průvodce televizními cykly Rozhlédni se člověče nebo Zpátky k pramenům.

Hrál jsem na housle a troubil jsem na fanfárku. Na sokolském sletu po válce jsem byl krajským trubačem. Po celý život jsem skoro každý večer hrál. V Národním jsem měl třeba 33 představení v měsíci. Takže si teď dopřávám koncerty a doháním hudební resty. Mým celoživotním koníčkem jsou letadla a automobily. O vztahu k létání píšu v knize Když jsem to slíbil. Mou lásku k jazyku zase najdete v knize říkadel S vůní vánku po heřmánku anebo právě v pořadu Okouzlení slovem.