Na place
K hokeji mě přivedla moje sestra. Brankářem jsem původně vůbec být nechtěl, vzpomíná Pavelec
Na place
Radiožurnál Sport
O hokejových brankářích se občas mluví jako o bláznech. Nechají na sebe totiž střílet protihráče puky až 180kilometrovou rychlostí. „Zásah bolí, ale v dnešní době je výstroj na takové úrovni, že šance na zranění je malá,“ vysvětluje Ondřej Pavelec. S Pavlem Nečasem v talkshow Na place kromě hokejové kariéry probírali i letošní mistrovství světa. „Zápas se Švédskem je takové čtvrtfinále, kluci to mají pořád ve svých rukách. Letos se může stát úplně všechno,“ myslí si Pavelec.
Pavel Nečas
Přepis epizody
-
Ondřej Pavelec je dnešním hostem Radiožurnálu. Sport v pořadu na place. Ještě jednou. Dobré dopoledne. Ondřeji, ahoj. Ahoj.
-
Ondro, my jsme s Ondřejem kamarádi, protože hrajeme nejenom za Real top Praha. Fotbal tedy ty hraješ? Já jsem tam spíš jenom tak potácí, ale známe se také z různých pažitů atd. a z různých exhibicí. A takže si tykáme jenom, aby věděli posluchači, co a jak. Vysvětli mi jednu věc. To Kladno, když začneme teda, tak nějak od začátku, to je neuvěřitelný fenomén. Jako dejme tomu Litvínov, to byla taky líheň jako hokejistu. Jak je možný, že tam jako se vylíhlo tolik dobrých hokejistů?
-
Se zajímá otázka, na kterou hlav odpovídám celkem často. A přitom ty trenéři jsou tam skoro stejný teď, jako byli, jako byly za nás. Nevím, zda s tím určitým počtem dětí asi víc dětí sportovalo a tím větší šanci. Tím větší šance byla, že nikdo, nikdo z nás se tak nějak prosadí. To, že jsme se prosadili, třeba já nevím, ze stejný cíl i pět kluků nebo šest tak, tak, že jsme vlastně spolu hráli fotbal a tak to je asi nějaká výjimka a myslím si, že to má jenom jenom my Kladno a třeba Litvínov. Takže moc těch moc těch týmů není, no.
