Náš host
Nejemotivnější část maratonu je cílová rovinka, říká absolvent největších závodů světa
Náš host
Plzeň
Je jen málo českých běžců, kteří absolvovali všech 6 nejvýznamnějších maratónských běhů na světě. Jeden z nich žije ve Lhotě u Dobřan na Plzeňsku. Berlín, Londýn, Tokio, Boston, Chicago a New York stačil Josef Tarantík zvládnout za posledních 13 let. A stojí před ním další výzvy.
Stanislav Jurík
Přepis epizody
-
Zpívat. Hezké dopoledne se v našem vysílání rozhovoru s hostem budeme věnovat především běhání. A to maratonskému běhání. Vítám Josefa Tarantíka ze Lhoty u Dobřan. Dobrý den.
-
Hezké dopoledne vám i posluchačům. Maratonský běžec může být v podstatě každý, kdo si to usmyslí, kdo bude hodně trénovat a kdo si dá nějaký cíl. Byl to i váš případ, když jste začínal s maratonem.
-
Vůbec ne. Já jsem se k běhání dostal se až před 15 lety. Vůbec jako dítě. Já si z každého, každý, kdo chodil do školy a měl tělocvik, tak běhání nenáviděl. Tam se běhaly maximálně 50 60 m. Sem tam se blížil nějaký delší běh 1500 m a vrchol všeho zla byl dvanáctiminutový běh. Teď jsem to chtěl. To zná asi každý z mé generace. Jinak jako jsem se běhání vůbec nevěnoval, hrál jsem fotbal, hrál jsem hokej, jezdil jsem na kole a takto to trvalo zhruba do 40 let. Když jsem objevil kouzlo in-line bruslení, našel jsem si partu kamarádů a bruslařů Plzni, kde jsme trénovali na tehdejší lopat a marně. Vlastně že žádná in-line dráha tedy nebyla. A mě to chytilo tak, že jsem se tomu začal věnovat hodně. Objížděli jsme celou republiku po závodech Českého poháru a dokonce jsme navštívili maraton v Berlíně a tam já jsem poprvé viděl, jak se běhá skutečný maraton, protože v sobotu se jezdil maraton na bruslích a v neděli je skutečný maraton v těch pravých běžců. Bylo to složité pro vás sundat ty kolečkové brusle a uběhnout 100?
