Ten. 4 miliony lidí v Česku se narodili po roce 1989. Přesto se však každý rok v období kolem 17. listopadu vracíme k různým úvahám o kvalitě a podobách dnešní demokracie a využíváme přitom jeden hlavní ukazatel srovnání s obdobím před rokem 1989. Je to pochopitelné, ale v něčem také hodně ošemetné. Jednak se zmenšuje počet těch, kteří mají na co vzpomínat. A pak také takové srovnání nikdy nevychází dobře pro ty, kteří režim před pádem železné opony nepoznali. Vždy jim totiž kdokoliv může říct nezažili jste si to, tak si nemáte na co stěžovat. Dlouhodobé výzkumy, které se zaměřují na proměnu chápání polistopadové demokracie, ale potvrzují, že hodnocení respondentů a respondentek je na okolnostech, v nichž dnes žijeme, závislé. Vyvěrá z nich. Lidé pochopitelně vnímají minulost prizmatem současnosti. To, co je ale zajímavé sledovat i postupná proměna takového hodnocení. A ta je výzkum od výzkumu zajímavější. Nespokojenost lidí totiž téměř každoročně narůstá. STEM uvádí, že letos, tedy 35 let po revoluci, považuje 48 % české populace současný režim za lepší než ten před rokem 1989, zatímco 31 % jej hodnotí jako horší. Potvrzuje se tedy, že s rostoucím odstupem od roku 1989 se do srovnání režimu stále více promítají osobní zkušenosti a hodnocení současné situace. Mladší generace, která nezažila minulý režim, si více cení otevřených možností současné doby. Naopak starší občané, kteří mají přímé zkušenosti s režimem před rokem 89, vyjadřují častěji nostalgii po větší stabilitě, kterou tehdejší systém zajišťoval. Tato kontrastní hodnocení vytváří hlubší propast mezi generacemi i sociálními vrstvami. Platí také, že lidé s vyšším vzděláním a lepším finančním zajištěním častěji hodnotí současný režim pozitivně. Oceňují možnosti a šance, které jim nabízí. Celkem nepřekvapivě se jako už tolikrát do jádra sporu dostaly socioekonomické otázky. Rostoucí nerovnosti a pohybující se příjmové rozdíly vnímají lidé v Česku jako problém zásadní. Pouze 30 % respondentů hodnotí tyto oblasti příznivě. Myslet si, že podobná hodnocení jsou projevem pouhé nostalgie po minulém režimu? Nestačí. Do hodnocení uplynulých 30 let vstupuje hodně ukazatelů, třeba i jeden poměrně banální. Lidé zkrátka vzpomínají i na mládí, což je téměř vždy oblast, kterou máme tendenci si romantizovat. To hlavní, co ale máme v podobných výzkumech umět přečíst, je kritika současnosti, stávající nespokojenost, obavy, které společností prostupují a které mají reálný půdorys. Ve svátečních Otázkách Václava Moravce řekl současný premiér Petr Fiala, že by jeho vláda je nejlepší od roku 1989. Když mu voliči dají ještě šanci, budeme se mít stejně dobře jako sousední Němci nebo Rakušané. Těžko uvěřit, že tváří tvář těm výzkumům nejen ony popularitě vlády, ale třeba i o razantním propadu reálných mezd nebo zhoršování už tak dost špatné sociální situace pro chudší část společnosti. Může premiér tato slova myslet vážně? Na druhou stranu těžko bychom našli jasnější zprávu samolibosti a celkového odpojení Fialovy vlády od nálad, sociální situace i vnímání svobody v naší společnosti, než je právě tento výrok. Zatímco Češi přestávají věřit demokracii, Fiala začíná věřit na zázraky. Uvidíme, kdo tento pomyslný souboj nakonec vyhraje.