Nekonečné hádky o podobu státního rozpočtu dospěly do finále. Vypadalo to, že bude vláda vůči státním zaměstnancům a zaměstnankyním nadále tvrdá. Nejdříve se totiž odpovědní ministři Jurečka a Stanjura odmítali bavit s odbory o jiném než pětiprocentním navýšení platů. A to i přesto, že reálné mzdy klesly některým lidem ve státní správě až o pětinu. Nakonec však došlo ke zlomu. Vláda by mohla na platy těchto lidí uvolnit sedm až osm %. Je to sice stále méně, než byl propad mezd, nicméně to představuje důležitý krok dopředu. Nejvíce postiženými lidmi jsou kuchařky, školníci, úředníci nebo pracovníci v kultuře. Za propadem stojí vysoká inflace. Odbory v čele s Josefem Středulou vypíchli, že otevření debaty vítají. Za období 2021 až 2023 se zahrnutím inflace 2024 je propad vysoce přes 20 %. U těch, kteří nedostali přidáno vůbec, je to takřka 27 %, dodal však Josef Středula kriticky. Ani ostatní skupiny se nevedou dobře. Regionální učitelé, sociální pracovníci a pracovnice, lidi, kteří pracují na úřadech práce, nemocniční lékaři nebo zdravotní sestry. Ty všechny trápí pokles mezd. Jenže vláda jejich problémům nedokázala vůbec naslouchat. Těžko si přitom představit, v jakých podmínkách musí žít třeba kuchařky ve školách, které z každodenní práce mají často jen něco kolem 20000 korun měsíčně. A nejsou sami. I proto je tak těžké na tyto pozice shánět lidi. Pracovat za peníze, které vás neuživí. Na to pracovat tvrdě a na celý úvazek, to skutečně není něco lákavého. A ještě jedna pikanterie. Při zveřejnění rozpočtu se ukázalo, že v návrhu na příští rok totiž není dost peněz na pěti procentní navýšení platů pro zaměstnance státní správy od ledna, jak jim ho ministři slíbili. Došlo k chybě, kterou už Stanjura stihl napravit, když se sešel s tripartitou a potvrdil, že peníze na zvýšení platů alokovat bude. Je to ale symptomatické. Vláda bere státní zaměstnance dlouhodobě jako levnou pracovní sílu, které si neváží. Neumí domyslet, co všechno tyto lidé zajišťují, za jakých podmínek. A to i přesto, že bez jejich nasazení by už tak dost oslabený stát přestal fungovat nebo minimálně fungoval ještě o dost hůře. O státních zaměstnancích koluje v české společnosti mnoho mýtů. Velké části z nich dokonce přispěla sama vláda. Ta má ústy svých některých činitelů tendenci mluvit o nich téměř jako o parazitech. Dokonce slýcháme, kolik počtu míst se jak škrtne. A to bez ohledu na to, aby se kdykoliv objevila jediná analýza možných dopadů škrtů na fungování státu. Mzdové i pracovní podmínky na řadě míst ve státní sféře mají za následek to, že nejlepší pracovníci a pracovnice odchází a nový lidé nepřicházejí. Nebo pokud ano, brzy vyhoří. Jenže jsou to právě fungující instituce, co v lidech vzbuzuje větší důvěru ve stát a také v jeho demokratické fungování. Fialova vláda jakoby na to opakovaně zapomínalo, nebo co hůř, vůbec jí to nedocházelo.