Zvolení Filipa Turka do Evropského parlamentu a úspěch přísahy a motoristů, za které kandidoval, i bezesporu největším překvapením uplynulých voleb. Milovník nacistické symboliky, podporovatel řecké krajně pravicové strany Zlatý úsvit, hajlující podnikatel či vydavatel šarlatánských knih, v nichž se léčí s a vezmi, si svou popularitu budoval roky především na alternativní youtubové scéně, mimo zájem tradičních médií. Jeho videa měla extrémní sledovanost a zpětně se tak nelze divit, že Turek ve volbách vylétl jako raketa. Podle dát ho volili především muži. Úspěch sklidil i u studentstva a mladých lidí. Nejspíše také u nevoličů. V prvním veřejném prohlášení pro média uvedl, že motoristy vnímá jako ODS, revival a vrah. V rámci Evropského parlamentu zasedl do konzervativní frakce evropští konzervativci a reformisté, která platí za euroskeptickou část Evropského parlamentu. Z té se po odchodu Velké Británie z EU stal poněkud zvláštní spolek sdružující lidi na pomezí konzervatizmu a krajní pravice. Své přání Turek vysvětluje tím, že hodnoty motoristů se odkazují k ODS z 90. let. Turková nostalgické vzpomínání na pravou pravici je v lecčem komické. Třeba i proto, že Turkův podporovatel Václav Klaus 90. léta zakončoval opoziční smlouvou, tedy vládnutím se Zemanovou ČSSD. Na rozkolísané podporovatelé současné ODS ale politika paměti na údajná let a bezmezné svobody a pravicové politiky zabrat může. Zabírá totiž i na některé současné členy ODS. Kromě Klause, jehož názory už nelze brát extra vážně, totiž motoristy podpořil i Jan Zahradil, který konzervativní frakci v Evropském parlamentu jednu dobu i vedl. Zahradil patří dlouhodobě k nejvýraznějším tvářím ODS, ačkoli s vedením není tak úplně v názorovém souladu. Na kritice Fialovy vlády si přitom Turek vystavěl jeden ze svých předvolebních narativů. Oslavná návštěva ve volebním štábu přísahy je motoristů tak ze strany Zahradil a působila vůči vlastní straně minimálně neloajálně. Že se s motoristy ODS čí evropští delegáti shodnou, přiznal i Alexandr Vondra. Na Turkovi mu vadí koketování se svastikou, jak dnes asi mezi konzervativci říkají, sbírání předmětů s nacistickou symbolikou, hajlování na veřejnosti a obdivování neonacistické řecké zločinecké organizace. Fiala naopak už před volbami hlásal, že jeho strana s Turkem průnik nemá. Sám ale musel a musí vědět, že tomu tak není. A nejen proto, že se k ODS, té správné a nezkažené, hlásí sám Filip Turek, zkrátka i proto, že obě strany nabízejí skutečně v lecčem podobný program. I proto bude nesmírně zajímavé sledovat, jak se bude možné sbližování ODS a motoristů v Evropském parlamentu vyvíjet. Ovlivnit totiž nakonec může i podobu české politické scény.