Minulý rok byl pro velkou část rodičů deváťáků studenou sprchou. Navzdory varováním, že na střední školy se budou hlásit populačně silné ročníky, se stát na tuto situaci nepřipravil a vypukl tak nevídaný chaos. Bylo by to možná úsměvné, přece jen v Česku jsme zvyklí na ledacos, kdyby toto diletantství negativně neovlivňovalo budoucnost desítek 1000 dětí. Situace, k níž loni došlo, byla však jen vyvrcholením roky trvajícího neutěšeného stavu v oblasti českého základního a středního školství. A důvod, proč se kolem loňského fiaska spustilo takové haló, byl jednoduchý. Problémy se dotkly městských rodičů a jejich dětí, lidí z motivovaného prostředí. Najednou se děti s dobrými známkami nemohli dostat ne třeba přímo na vysněnou školu, ale ani na jakoukoliv školu se všeobecným vzděláváním. A společnost si uvědomila, jak velký to máme problém. Příběhy, kterak zoufalí rodiče jedničkářů a jedničkářek přihlížejí tomu, že jejich dítě odchází na učňovské obory nebo musí strávit rok na jazyk. Ovce plnily přední stránky novin. Skutečnost, že pro nižší vrstvy a děti z méně motivovaných rodin, funguje české školství značně nespravedlivě. Už po dlouhá léta zůstávala v pozadí a neřešená. Přitom je to právě velká úroveň nerovností, co trápí české školáky a školačky, potažmo celé školství. A nezdá se, že by to politikům úplně docházelo. Podat si děti mohou nově tři přihlášky. CERMAT, který má už po léta vše na starosti, letos představil i digitální přihlášky. Ty se potýkali s celou řadou problémů. A jak by také ne, vždyť byly de facto vytvořili na koleni. I tak nezbývá než doufat, že samotná digitalizace je krok dobrým směrem a časem se vše uklidní. Jenže jiné problémy přetrvávají. Zásadní je celkový koncept výběru dětí na střední školy, který ze vzdělání dělá tvrdou soutěž o místa na lepších školách, který vytváří prostor pro taktizování a vede řadu rodin k tomu, že děti ze strachu o vůbec nějaké umístění hlásí i na takové střední školy, na které nikdo děti ani rodiče nechce. Tím to však nekončí. Jedním z velkých problémů jsou každoročně testy, které CERMAT zajišťuje a ne jejich základě se rozhoduje o přijetí na střední školu. Ty z matematiky a test z českého jazyka trvají dohromady 130 minut. Přesně tolik času může rozhodnout o budoucnosti dětí. Jenže nejde jen o to. Systém je dlouhodobě kritizovaný za to, že nutí děti samoúčelnému memorování informací, které jindy životě nevyužijí. Termín sedm a tím je mezi školáky plně zlidovělý a často odkazuje k něčemu absurdnímu a zbytečnému. Způsob, jak jsou testy postaveny, pak nahrává různým soukromým firmám, které nabízejí doučování. Motivovanější rodiče tak mohou své děti driloval nechat doočkovat a zvyšovat tím jejich šance na lepší výsledky. Děti z chudých a méně motivovaných rodin mají smůlu bez ohledu na jejich studijní předpoklady. O vzdělání, talentu či schopnostech nám pak celý tento koloběh řekne jen málo. A co je ještě horší, dál probleskuje a řetězí nerovnosti ve vzdělání, které tvoří jeden z největších problémů současného Česka.