Letošní Vánoce byly takové, jaké nám všichni přáli. Šťastné a veselé Štědrý večer s rybí polévkou, smažený kapr s bramborovým salátem před rozsvíceným stromečkem zpěv koledy narodil se Kristus Pán a následoval útok natěšených vnoučat na dárky provázený jásáním a potom mše. Tak to mám rád. A nejen proto, že ctím tradice. S těmi tradicemi je to totiž poněkud ošidné. Tato je vlastně docela mladá. Začala někdy v mém dětství. Předtím se tradiční český kapr nedělal smažený. Vlastně ani on není tak docela tradiční, jak mi před časem vysvětlil jeden rybář. V Čechách býval domácí lidovou rybou spíše losos, který ale vymizel s regulací vodních toků. Kapra ve středověku choval jen mniši jako postní jídlo a panstvo si ho později dopřávalo jako luxus, kterému lid tiše záviděl. Trvalo staletí, než se rozšířil natolik, aby si ho mohl dopřát každý a považovat ho za tradičního. Ono vlastně nebylo až tak důležité, kterou rybu lidé v postním období jedli. Hlavní prostě bylo, že to byla ryba. Důvodem byl symbolický význam řeckého výrazu pro rybu ichtyolog, který někdy od druhého století radní křesťané vykládali jako akrostich jakéhosi stručného vyznání víry jezu s Christos Chios z oper, což znamená Ježíš Kristus boží syn, spasitel, i obrázek tohoto tvora, namalovaný obvykle ze dvou protínajících se obloučků, se stal posvátným symbolem křesťanů. Možná dokonce dříve než kříž. Jíst rybu proto nemohlo být porušením k ústupu, ale projevem zbožnosti. Ve štědrovečerním rituálu bychom mohli nalézt i další prvky, jejichž kořeny sahají ještě dále do mýtické minulosti. V průběhu tisíciletí se jejich význam proměňoval podle souvislostí, do nichž byly zařazeny. Křesťané nevěděli, v které části roku se narodil Ježíš, a tak si prostě přisvojili pohanskou slavnost slunovratu. Hodilo se to, protože v Janově evangeliu se o Ježíšovi mimo jiné říká, že je božím slovem, v němž byl život, že tento život byl světlem lidí a že tma ho nepohltila. Kdy jindy si něco takového může člověk připomínat než v období, kdy noci nejdelší a den nejkratší. A tak starý kult Slunce získal nový duchovní obsah. Otázkou je, proč my moderní lidé máme ještě dnes udržovat tyto prastaré obyčejně? K čemu? Vlastním smyslem těchto křesťanských rituálů je, že lidé jimi mohou symbolicky prožít důležitou historickou událost, které se přímo účastnit nemohli. Je to jakási konfrontace přítomnosti s minulostí, v níž se upevňuje otevřený postoj člověka k budoucnosti, očekávání nečekaného příchodu Krista a jeho království. Právě tento postoj nás osvobozuje od toho, abychom se příliš upínali k budoucnosti, kterou jsme si naplánovali a nyní budujeme hlava nehlava nebo kterou jsme si vysnili jako utopie lepšího světa a násilím ji chceme vnutit druhým, kteří sní o něčem jiném. Co bude, nevíme a vědět nemůžeme. Vždyť to, kdy přijde naplnění lidských tužeb v božím království, nevěděl ani jeho syn. Proto nám nepřísluší, abychom se tím vůbec zabývali. Naší věcí je snažit se zlepšovat věci, na které dosáhneme, zejména naplňovat tužby těch nejbližších a radovat se z jejich radosti. Štědrý večer se k takové činnosti hodí nejlépe a nikdo a nic nám nebrání pokračovat v ní v celém novém roce, aby byl opravdu šťastný i pro ostatní, což si dovolují popřát posluchačům i čtenářů.