Zvolení jezuity kardinála Berg góly a papežem v březnu roku 2013 vyvolalo velké naděje na změny v katolické církvi. Když se ujal své funkce, přijal jméno František podle světce z 13. století, který se vzdal rodinného majetku, pečoval o chudé a měl láskyplný vztah také ke zvířatům. Už tím nový papež naznačil své záměry a záhy začal uskutečňovat. Prosadit změny v katolické církvi je ovšem velmi nesnadné, protože počet jejích členů přesahuje miliardu, její učení i v podstatných věcech po dvě tisíciletí neměnné a její hierarchická struktura budována tak, aby uchovala poklad víry. Odolává požadavkům na demokratičtější formy správy církevních záležitostí. Mnohé věřící ostatně katolicismus přitahuje právě tím. Papež František se proto soustředil spíše na styl výkonu svého úřadu a na to, co změnit může. Projevuje velký zájem o situaci chudých a vyloučených nemocných HIV, věnuje pozornost obětem sexuálního zneužívání a zavádí přísnější postih těch, kteří jim ublížili ve svých encyklikách. A exekutor tah obrátil pozornost k ekologickým otázkám a k problému globálního kapitalismu. Pokouší se o reformu církve zdola pomocí tzv. synu dálnice. S tím zklamal ovšem ty, kteří očekávali, že změní katolické pojetí manželství, což nebylo v jeho silách, i kdyby sám chtěl, za to zavedl vstřícnější vztah k lidem označovaným jako komunita LGBT. Získal si obdiv svých příznivců, ale také sklízí ostrou kritiku nejen z Tábora konzervativních tradicionalistů. I mnozí z těch, kteří jeho reformy podporují, jsou znepokojeni některými jeho politickými kroky a vystoupeními. Myslím, že oprávněně. Vytýkají mu, že při návštěvách státu s levicovou diktaturou, například na Kubě, nedal najevo sympatie s pronásledovanými a oběťmi těchto režimů. Nejenže odmítl přijmout dalajlámu, aby nenarušil jednání s Čínou, ale dohodu, kterou s touto totalitní diktaturou uzavřel, lze sotva nazvat jinak než hanebnou, protože nutí věrné katolíky podřídit se biskupům sloužícím výlučně zájmu komunistické strany, kterou byli jmenováni. Podobně nešťastný a nepřijatelný postoj zaujal papež František k válce na Ukrajině. Namísto okamžitého jasného pojmenování agresivní role Ruska vydával jen obecné výzvy k míru. A když už musel označit, kdo je útočník a kdo oběť, hovořil o složitosti situace a o spoluvině NATO, které prý poštěkávali u hranic Ruska. Nutné zvýšení rozpočtu členských států Severoatlantické aliance na obranu vyvolané tímto konfliktem kritizoval jako šílenství. Zatím snad nejhorší vyjádření papeže Františka zaznělo v pátek 20. srpna 2023 v projevu k mladým ruským katolíků, které vyzýval, aby se nevzdávali ruského dědictví. A řekl cituji jste dědici velké matky, Rusy, velkého Ruska, svatých králů, velkého Ruska Petra Velikého, Kateřiny druhé, té veliké, osvícené ruské říše, u velké kultury a velké lidskosti. Konec citátu. Toto vyslovit ve chvíli, kdy v duchu ideologie velkého Ruska vede tento stát zločinnou válku proti svému slabšímu sousedu, znamená pro papeže ztrátu věrohodnosti a zejména v zemích, které v minulosti ze strany Ruska zažili něco podobného, přichází o lidi, kteří jeho reformy mohli podpořit.