Josef Kroul tvor napsal knížku, jejíž titul si můžeme vypůjčit pro situaci, ve které se občas, nejen v případě bratrů Mašínových nacházíme potíže s dějinami. Zatímco fakta jsou s námi a málokdo je zpochybňuje, rozchází se společnost odborná i laická v jejich hodnocení. Ten příběh je v podstatě smutný. Dva bratři shromáždí malou skupinu, která chce na počátku 50. let bojovat proti komunismu. Se ženou si zbraně, výbušniny a peníze. Zabijí přitom dva policisty a jednoho účetního. Pak zapálí 17 stohů na Moravě a za dramatických okolností se probíjí do západního Berlína. Ztratí přitom dva kamarády, ze kterých komunističtí vyšetřovatelé vymlátí, co mohou. Na západě sice vstoupí do americké armády, ale válka proti komunismu se nekoná. Další dlouhá desetiletí v podstatě mlčí. Později občas vstoupí několika rozhovory do českého veřejného prostoru, ale jejich myšlenkový svět jakoby do značné míry zamrzl. V těch 50. letech. Straší komunismem ještě v době, kdy problémem naší země jsou populisté a dezinformátoři od amatérů po profesionály, kterým by komunisté mohli se svojí propagandou sotva leštit boty. A tak se přeme a ještě nějaký čas budeme přít, jaký smysl pro protikomunistický odboj měl. O zabití těch dvou policistů a jednoho účetního. A možná, že kdyby na místě bratrů Mašínových byl někdo starší a zkušenější, možná by po pistoli nesáhl a všechno zvládl jinak. Ve 20 letech, kdy těch životních zkušeností máte přece jen méně, jsou prostě některé věci jednodušší, včetně stisknutí spouště? Jim to dávalo smysl tehdy i dnes. Je otázkou, jaký smysl to dává nám, jak nad tím uvažujeme. Debata, která se o Mašínových vede, je svědectvím především o nás samotných než o nich. Je to svědectví o našem rozdělení, které lze těžko překonat. Tím, že by příběh bratrů Mašínových dostal posvěcující razítko v podobě vysokého státního vyznamenání. Byl by to jen další vyznamenání z řady těch, která rozdával předchůdce Petra Pavla a nad kterými někteří z nás nechápavě kroutili hlavou. Možná potřebujeme větší odstup. Jak dlouho jsme věřili, že husitství bylo to nejlepší, co nás v dějinách mohlo potkat, než jsme si připustili, že to mohlo být jinak. A jaké jsou naše problémy s rozdělenou společností ve srovnání s tím, co asi prožívala republika po roce 1918, kdy se domů vraceli čeští muži, kteří v řadě případů stáli na frontách proti sobě a zabíjeli se navzájem. Jedni v rakouské uniformě, druzí v legiích. Chce-li politická reprezentace spíš spojovat, lze to těžko udělat zdůrazňováním toho, co nás rozděluje. A Mašínové zatím opravdu rozdělují. To ale neznamená nechat to být a jít od toho. Je to výzva pro nás ostatní. Zachraňovat lepší budoucnost sháněním zbraní není svědectvím o prozíravé společnosti, společnosti, jejíž příslušníci vědí, že svoji budoucnost si dělají sami každodenním rozhodnutím a přijetím odpovědnosti. Čas na odpor proti zlu je už dnes. Ne jednou za čtyři roky u voleb, ale právě teď pořád, abychom pak nemuseli shánět ty pistole.