Není to zas tak dlouho, co mladí voliči byli velebení za to, jak hlasují. Pokud se podíváme na volby do Evropského parlamentu v roce 2019, byly to právě prvovoliči a mladí do 30 let, kdo masivně podpořil vzestup zelených a progresivistických stran v kontextu střední Evropy. To pak byli mladí, kdo svou volbou přispěly ke konci Andreje Babiše v premiérském křesle. A mladí také mohutně stáli za tím, že si Slovensko odpočinulo od premiérování Roberta Fica mezi lety 2018 až 2023. Ale takto jednoduché to s mladými není. Není to jen kopie části postarších liberálních elit. Z volebních dat i různých průzkumů vyplývá, že základním motivem a zcela pochopitelným je zájem zpochybnit dosavadní pořádky, pokud se mladým nezdají příznivé. V eurovolbách 2019 to znamenalo v Evropě příklon k zeleným a liberálů v eurovolbách 2024 příklon k mnoha krajně pravicovým stranám. Abychom naředili to aktuální hudrování nad tím, jak mladí v Česku i mnoha evropských státech nyní volili. Hlavním heslem přece bylo, aby se mladí o politiku vůbec zajímali. A to splnili ještě v roce 1999 v eurovolbách mladí volili méně často, než bylo zvykem u starších generací. Postupně se to měnilo a v roce 2019 už voličská účast mladých dosáhla v mnohých státech rekordu. Letošek to jen potvrdil tak, že zájem mladých o Evropu je nesporný. A to je pozitivní zpráva. Jiné to z jejich uvažováním o politice. Mnozí liberální myslitelé měli v minulých letech za to, že neradostné pořádky v Česku i v jiných zemích může změnit právě nástup mladých voličů. Ale toto snění zapomínalo na dosavadní politologické poznatky. Když například v roce 2007 snížily Rakušané volební právo na 16 let. Nebodovali ani tak mainstreamové strany, ani s alternativní nabídky zelení, ale krajně pravicoví svobodní. Je tedy opravdu tak překvapivé, že v aktuálních eurovolbách mezi mladými Němci nejvíce brala krajní alternativa pro Německo a že mezi mladými Francouzi Národní sdružení Marine Le Penové a že podobně si mladí vybírali i v mnoha dalších státech od Španělska po Polsko. No a v neposlední řadě nezapomínejme ani na Česko, kde skoro 40 % voličů nového europoslance Filipa Turka byli voliči do 24 let. Zdá se tedy, že mladé na počátku jejich volební cesty láká především silný emocionální příběh. Někdy to může přinést body progresivním silám, jindy těm, kteří vzývají minulý svět. A vlastně na tom není nic moc překvapivého. Pokud není zrovna vrchol prosperity, tak volit v 18 letech status quo asi nejde ani příliš očekávat. Příklon mnoha mladých ke krajním silám je tedy jistě varující, ale je to také docela dobré vystřízlivění pro některé mainstreamové politiky, kteří si až dosud mysleli, že když budou fotit dostatek selfie s na Instagram, tak mají hlasy mladých hned v kapse.