Unijní akt o svobodě sdělovacích prostředků je dobrá šance si v celé Evropě konečně vyjasnit, jaké jsou minimální nároky pro fungování nezávislé žurnalistiky. Evropu v posledních letech svá těla hádka o to, co jsou dezinformace a za co vše můžou. Naposledy se tato diskuse vyrojila po výsledcích slovenských parlamentních voleb. Jenže kvůli tomuto novému fenoménu digitální doby, který se obtížně pojmenovává a ještě hůře se mu čelí, bychom neměli zapomínat na to, co musí být vždy základem fungující demokratické veřejné sféry, a to jsou svobodná média a jejich ochrana žen. Národní úprava nestačí. To jsme dobře viděli v Česku na potýkání s koncentrací byznysové, politické a mediální moci předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Kvůli němu se opakovaně zpřísňoval zákon o střetu zájmů. Politici se hádali, jaká omezení z jaké jiné země přijmout. Nakonec zákon Babiše z mediální sféry asi vytlačil, ale ani nyní není bez chyb. Například vůbec neupravuje střet zájmů v případě on-line médií. Je proto dobře, že v říjnu minulého roku Evropská komise navrhla souhrnný balíček, který by měl garantovat pluralitu a nezávislost médií v celé EU. Jednotlivé předpisy ať si učiní členské státy po svém, ale musí to naplnit celou unijní shodu o ochraně médií. Nyní tento tzv. akt o svobodě sdělovacích prostředků schválil i Evropský parlament a bude se vyjednávat o konečném znění mezi trojicí Evropská komise, Evropský parlament a Rada EU. Jak to dopadne, nikdo neví, ale je zjevné, že tu je velký zájem vše dotáhnout ještě do voleb do Evropského parlamentu v půlce příštího roku. Co je obsahem? Především ochrana redakční nezávislosti. Dále ochrana samotných novinářů a vydavatelů před různými útoky. Přiměřené, stabilní a také transparentní financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků, stejně tak transparentní a nediskriminační zadávání reklamy od státu či nutné posouzení dopadu spojování na mediálním trhu na pluralitu. Spotřebitele pak bude jistě zajímat záruka proti neoprávněnému odstraňování mediálního obsahu on-line. Je to hodně. Vše nepochybně vedeno dobrým úmyslem, což však neznamená, že legislativa je již bez chybičky. Francie se snažila do textu procpat možnost, aby stát mohl špehovat komunikaci novinářů, pokud by šlo o národní bezpečnost, to nejspíše nakonec neprojde. Další otázky visí nad dozorem. Měl by vzniknout jakýsi evropský sbor pro mediální služby, což je ale také ještě předmětem ostrých sporů. Jádro aktu je ale správné a mělo by být přijato. Kdo bude nakonec asi protestovat nejvíce? To není těžké určit. Půjde o země, které jsou na tom s nezávislostí a pluralitou médií na štíru. Na prvním místě lze v současné EU uvést jistě Maďarsko formálně má mnoho nejrůznějších médií, ale podle reportérů bez hranic premiér Viktor Orbán a jeho strana Fidesz de facto ovládá 80 % médií politickým či ekonomickým nátlakem. Nová unijní legislativa by mohla vést až k soudním řízení mezi Bruselem a Budapeští. Ale to možná není to nejdůležitější. To nejdůležitější je, že když politici v různých unijních zemích tvrdí, jak podporují nezávislost médií, tak dle nových § budou muset také velmi jasně říct, že někteří tím myslí nátlak, ovlivňování a korupci státní reklamou. A to je dobré vědět.