Kampaň před prezidentskými volbami přeřadila na vyšší rychlost. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš oznámil svoji kandidaturu. Naopak vládní strany nikoho dalšího nedodali a bedny s podpisy odevzdávají již první občanští kandidáti. Například ekonomka Danuše Nerudová odevzdala petiční archy s 82000 podpisy, což by jí bohatě mělo stačit k registraci do boje. Živě se tak nyní debatuje, kdo má největší šanci postoupit v lednu do druhého kola z první prezidentské volby v roce 2013. Ale dobře víme, že kdo je favoritem ještě měsíc před volbou, nemusí nakonec ani postoupit do finále. Přestože to nyní tedy vypadá na souboj generála Petra Pavla a Babiše, vše může být nakonec jinak. No jen zajímavější je tak nyní otázka, kterou si skoro nikdo neklade. Opravdu všichni prezidentští kandidáti usilují o Pražský hrad? Zní to jako absurdní dotaz, ale není. Příkladem může být Andrej Babiš ve všech modelech možných druhých kol prohrává. Je tak polarizující osobou, že se šikuje různě sestavenou většinu za celkem jakýmkoliv oponentním kandidátem. Při zahájení kampaně dokonce sám tvrdil, že ani nemá moc šance. Prý není favorit, ale proč to nezkusit. Akce za desítky milionů se ale opravdu nezkouší jen tak z plezíru. Důvod je jiný. Babiše v opozici prohrál. Sněmovní volby, prohrál senátní volby. Potřebuje být pro své voliče vidět. Zvláště pak v krizové situaci, kdy vyskakují různí kritici vlády a dokáží shromáždit dokonce desítky 1000 lidí na náměstích. Babiš dostane možnost po tři měsíce ve svitu kamer přesvědčovat voliče, že jen on je tou pravou alternativou současné vládě. Že mu ani tak nejde o prezidentský úřad. To naznačuje i jeho kampaň, kdy lidem rozdávat dotazníky. Co by měl jako prezident dělat? Naštvaní lidé mu tam píší, že má odvolat vládu a další věci, na které nemá hlava státu absolutně žádné ústavní pravomoce. Babiš tak jen svým prezidentským uchazečstvím pokračuje v tradici permanentní kampaně a prohra mu pramálo uškodí, pokud zároveň udrží preference hnutí na 30 % pro řádné či možná případně předčasné sněmovní volby. Podobně můžeme spekulovat o motivech kandidatury i u dalších jmen je již známo, že ti, co prohrají, tak rozhodně neztrácí celý svůj politický kapitál. Jan Fischer nepostoupil. V první přímé volbě podpořil Miloše Zemana a pak se stal na oplátku ministrem financí v prezidentské vládě Jiřího Rusnoka. Neúspěšní kandidáti z roku 2018 Jiří Drahoš, Pavel Fischer a Marek Hilšer s přehledem získali post senátorů. I nyní kandidují. Fischer a Hilšer. Mnoho šancí na vítězství sice zase nemají, ale na obhajobu senátorského mandátu to bude asi stačit. A kdoví, kdo se k nim přidá. Levicový kandidát, odborový předák Josef Středula moc popularity zatím nepobral. Na příští senátní volby v nějakém protestním kraji ale může s chutí pomýšlet, zatím nezodpověděl. Silná otázka zní, jak by mohli po případné prohře svůj politický kapitál zúročit čelní občanští kandidáti v Táboře Petra Pavla a to asi zatím moc neřeší, protože jejich kandidát má velké šance na postup do druhého kola. Danuše Nerudová je prof. ekonomie. Tam se kromě Senátu nabízí například post bankovní radě ČNB. Možnosti tedy spoustu, ale jisté už nyní je to, že mnozí nyní nekandidují jen na Hrad, ale i do mnoha dalších voleb, kde případnou prezidentskou prohru budou schopni představit konečně ve vítězství.