Slovenský premiér Robert Fico to měl nakonec trochu těžší s realizací svého plánu na ovládnutí rozhlasu a televize veřejné služby. Ale už je na konci cesty. Jeho kabinet schválil proměnu Rath vaz na sety v r. A v Národní radě mají vládní strany bezpečnou většinu. Prohazování písmenek v názvu je důležité, protože umožní vládě vyhodit stávající management a dosadit své lidi. A i ti budou o dění velmi zkrátka. Dozírat na ně bude nová rada, kde čtyři členy jmenuje nacionalistická ministryně kultury Martina Šimkovičová a jedno ministerstvo financí, což zajistí současné vládě většinu v devítičlenné radě. Protesty proti poměrně média veřejné služby na státní médium měli od počátku malou šanci na úspěch, ale nebyly marné. Za redakce se postavila veřejnost, opozice i mezinárodní společenství. Robert Fico si myslel na rychlou akci a nečekal, jakou podporu Rotava se získá. Zákon tak musela vláda stáhnout a přepracovat alespoň ty nejzřejmější absurdity. A padl tak i Ficův sen zásadní změnu prohnat parlamentem ve zrychleném řízení. Právě odpor k rychlému ovládnutí Rotava se donutil politické strůjce, aby začali svůj plán detailně odůvodňovat a hájit před protesty. Vrcholem je zatím zamyšlení pravé ruky ministryně kultury a možného nového ředitele postátněné televize a rozhlasu Lukášem Machaly nad tím, jak správně by novináři měli přistupovat ke své práci. V diskusi z Rathova se hájil tezi, že by médium veřejné služby mělo poskytnout názor všem, na což redaktor namítal, zda i úplným nesmyslům, které třeba hájí tezi, že Země placatá. Odpověď Machaly je dnes již legendární. Je podložené, že Země je kulatá? Já se ptám vážně. Je to podložené? Byli jste ve vesmíru? Vy jste nebyli? Já též ne. Nevím. Je samozřejmě možné, že Machala v placatost země věří, protože v minulosti hájil a sdílel konspirační teorie Ochem Treille z či COVIDu, ale spíše se jen pustil do extrémní argumentace pro svoji tezi, že novinář má být ten držák mikrofonu a nijak neovlivňovat, kdo a co do mikrofonu říká, že se tato diskuse Česka netýká? No zatím naštěstí přílišné. Roky se tuzemské mediální rady sice topí v analýzách, zda ten či onen pořad byl objektivní a vyvážený, či nebyl. Zatím ale stále převládá rozumný přístup, že objektivita a vyváženost je nějaká ideální situace, o kterou je možné usilovat v dalším období. Ale posuzování každého jednotlivého výroku moc smyslu nedává. Zároveň je však třeba limitovat nevyhnutelnou subjektivitu novinářů a respondentů dobře nastavenými editorskými rutina. My, když se to nepovede, dopad, a to například jako za chaotické doby COVIDu, kdy mohl být expertem snad úplně každý Fico. O ovládnutí Rathova se nyní pečlivě sledují i mnozí čeští opoziční politici, kteří se také netají touhou mít silnější vliv na média veřejné služby. A právě představa novináře jako pouhého ochotného držák u mikrofonu je jim velmi blízka. Jediným výsledkem takového přístupu by byl ale jen nesrozumitelný chaos relevantních i zcela ne relevantních názorů, které nijak neodráží společenskou realitu. Či řečeno jinak, byla by to velmi placatá novinařina, ať už bychom se na ní dívali ze země či třeba i z vesmíru.